Centrální bankéři z celého světa se sjeli do Jackson Hole ve Wyomingu na své pravidelné každoroční setkání, zatímco Francie od soboty do pondělí hostí summit zemí skupiny G7.

Letos v Jackson Hole sice chybí šéfové Evropské centrální banky, Mario Draghi, a té japonské, Haruhiko Kuroda, přítomni však budou Mark Carney, hlava Bank of England, a zejména Jerome Powell, šéf americké centrální banky.

Powell přednese dost možná přelomový projev. Trhy se budou z jeho slov snažit vyčíst, jaká je pravděpodobnost zářijového dalšího snížení základní úrokové sazby v USA. Nyní takřka jednomyslně počítají se snížením o čtvrtinu procentního bodu, jenže tato jednomyslnost může být projevem až přílišných očekávání. Tedy takzvaného „přestřelení“, jehož se trhy leckdy dopouští. Vrcholní představitelé Fedu totiž zatím příliš jednohlasně nezní. Někteří naznačují, že zářijové snížení je možné, jiní tvrdí, že stav americké ekonomiky se nezhoršil natolik, aby další redukci sazeb opodstatňoval. Drží se líčení červencového snížení sazeb jako „preventivního“, které není začátkem série úrokových redukcí. Trh tomu ale nevěří. Zatím. Jedním z důsledků této nevíry trhu je celosvětový pokles výnosů dluhopisů. Například už i třicetiletý bond německé vlády vykazuje záporný výnos, takže investoři platí za to, že mohou Berlínu na třicet let půjčit.

Jenže právě aukce třicetiletých německých bondů předevčírem naznačila, že trhy ve svém očekávání zřejmě opravdu „přestřelují“. Berlín totiž prodejem třicetiletého dluhu zamýšlel získat dvě miliardy eur, avšak investoři mu svěřili „jen“ něco před 800 milionů eur. To značí, že za stávajících podmínek nemusí být záporný úrok na bondech s dlouhou dobou splatnosti udržitelný. Ostatně od poloviny srpna dochází k růstu výnosů vládních dluhopisů obecněji. Například i český desetiletý bond se dostal z úrovně 0,9 procenta – více než dvouletého minima – opět nad úroveň jednoho procenta. Pokud Powell dnes v Jackson Hole naznačí spíše to, že Fed v září sazby nesníží, výnosy na dluhopisech – amerických, německých, českých a jiných – porostou dále a zřejmě i výrazněji než v uplynulém týdnu.

Jestliže Powell ovšem něco takového naznačí, udělá „čáru přes rozpočet“ nejen trhům, ale také americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. Ten, mnohdy až nevybíravě a v podstatně bezprecedentně, na Fed tlačí, aby sazby snižoval, a to dokonce výrazně. Trump tvrdí, že otálení Fedu s redukcí sazeb příliš posiluje dolar. A příliš silný dolar poškozuje americké vývozce. Snížení sazeb ovšem také bývá vzpruhou akciovému trhu. A Trump potřebuje, aby akcie v USA rostly, neboť si výkon burz stanovil jako klíčový barometr úspěšnosti svého působení v Bílém domě. Pokud mu budou burzy v následujících měsících padat, bude vážně ohroženo jeho znovuzvolení v příštím roce. Uvolněná měnová politika – nejlépe několikeré snížení sazeb ze strany Fedu – je v tuto chvíli asi nejzaručenějším způsobem, jak růstu burz docílit. Bez ohledu na dlouhodobé následky. Ty však Trumpa tolik nezajímají jako znovuzvolení.