Vznikne-li takové podezření a dostane se do rukou policie, nic jiného následovat nemůže. Lze jen litovat, že došlo k předčasnému zveřejnění. Nejde ani tolik o to, že se novinářské hyeny dotkly pana prezidenta, který se dle mého soudu neměl rozčilovat, ale měl zůstat klidně nad věcí. Daleko více vadí, že se hned na začátku ztížila práce policie. Pokud totiž skutečně k nějakému pokusu o korupci došlo, pachatelé díky médiím již od poloviny října vědí, že je třeba zamést stopy a jistě nezahálejí.

To vše zde již ostatně jednou bylo před koncem prezidentského mandátu Václava Havla. Na námětu, zajímajícím veřejnost, si tehdy přihříval polívčičku ministr vnitra Stanislav Gross. Výsledek známe: vyvolaná psychóza způsobila, že všichni kandidáti na úřad prezidenta považovali za nutné slíbit volitelům, že v případě zvolení budou milosti udělovat velmi střídmě. Cenou za úspěch tažení proti milostem je utrpení několika desítek oprávněných žadatelů, kteří se nevešli do pověstné Klausovy „špetky šafránu".

Stojí za zamyšlení, zda vypuknutí obou skandálů kolem milostí na sklonku mandátů dvou prezidentů je zcela náhodné, či zda jde o naplánované intriky. Vzhledem k některým okolnostem, zveřejněným v médiích, bych nevylučoval možnost, že únik informací ze zdravotní dokumentace Radky Kvačkové a jejich šíření v médiích je cílenou provokací. Skandál kolem milostí v politicky citlivém období je pro bulvár pravé požehnání a současně nabízí politickým pletichářům příležitost k sbírání bodů oblíbenosti.