Nemám rád současného premiéra – často říká nepravdu a jsem přesvědčen, že je ve střetu zájmů a je vinen v kauze Čapího hnízda. A mám osypky z toho, že by nás měl vést do nějaké krizové situace, ať už by šlo o novou Velkou krizi nebo nedejbože ozbrojený konflikt. Představte si, mít v takové situaci v čele vlády politika, kterému nemůžete věřit ani slovo. A chápu ty, kteří navštěvují protibabišovské demonstrace.

Skromně pomlčeli o tom, co udělají, až vyhrají volby

Jenže si také vzpomínám na situaci před třinácti lety. „Demokratické“ (čti pravicové) strany hřímaly proti sociálnědemokratickému premiérovi Paroubkovi, proti tomu zjevnému ohrožení svobody a demokracie a všech těch krásných polistopadových věcí. Hřímaly, odsuzovaly, kritizovaly, poukazovaly, varovaly a žádaly občany, aby si všimli tohohle a uvědomili se tamto a tak dále… Nicméně při tomto obrovském počtu vystoupení, hřímání a varování velmi skromně mlčely o tom, co udělají, pokud vyhrají volby. A pak (s mírnou podporou pana Kubiceho) svoboda a demokracie v jejich podání slavně zvítězily a nastoupila ta nejpravicovější polistopadová vláda, proti níž byl Václav Klaus jenom čajíček.