Na politické scéně i ve veřejnosti ještě tak vzbudí rozruch, když vláda pomáhá za odměnu legalizovat zločincům nebo kdo ví komu výnosy z jejich černých operací, a opozice kvůli tomu připravuje hlasování o důvěře vládě. Naopak nikoho nezajímá, když tato vláda v EU odhlasuje závazky, které likvidují náš průmysl nebo které zásadně a záměrně zdraží životní náklady vlastním občanům, nebo když naši zemi svévolně začlení do jakési „koalice ochotných“ a chystá válku s Ruskem. K takovým zásadním věcem se vůbec žádná diskuse nevede a v parlamentu nikdo žádné hlasování o důvěře nevyvolává. Přitom se tyto děsivé kroky týkají každého občana a budoucnosti jeho rodiny.

Stejně tak není v dnešních politických poměrech žádným tématem výlet ministra školství Beka na sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu, který se tento víkend konal v bavorském Řezně. Tam na počátku českých dějin skládali čeští velmoži hold německému panovníkovi. A historie se opakuje – jeden z nejslabších členů české vlády, který jako by přímo zosobňoval evidentní úpadek českého školství v posledních letech, poníženě dorazil a svým hostitelům se snažil zalíbit výroky, jako že „Češi musejí najít odvahu pohlédnout do propasti dějin“, a prohlásil v tomto kontextu, že „nejdůležitější úkoly ještě před námi, Čechy, Němci a sudetskými Němci stojí“. A máme se prý hlavně učit němčinu, která prý podle Beka není cizím, ale sousedským jazykem. To zní hezky od „humanisty“, který na školách zakazuje výuku ruštiny.

Kdo strhl svět do propasti dějin, je dobře známo. Češi to nebyli a s Mikulášem Bekem není do této propasti radno pohlížet. V jeho falešné optice se někdejší nacisté mění v dobré sousedy a osvoboditelé v okupanty. Kdyby šlo pouze o jednoho trochu popleteného brněnského muzikologa, asi by se tolik nestalo. Ale jedná se o ministra školství, jehož jméno je spojeno se snahou výrazně omezit ve školních osnovách výuku dějepisu a zbavit tak dorůstající generaci znalosti historických faktů a souvislostí. Potom už bude snadné tvrdit, že viny Němců za války a Čechů po válce byly srovnatelné a že na Protektorátu vlastně nic tak špatného nebylo, neboť do podobného nesvéprávného postavení přece jasně v dnešní EU směřujeme znovu.