Některé akce jsou záměrně ignorovány, aby byl autor zapomenut. Prezentováno je především to, co následuje zahraniční módní trendy, velebeni jsou autoři povrchní, vlezlí, velkohubí a s drzými lokty. Je to dokladem toho, že naše teorie a historie umění je slabá. Vysoké školy nevedou odvážné a důkladné polemiky o roli umění v současné společnosti, nevychází ze znalosti umělecké historie, nedovolí si zpochybnit modernistická dogmata i když je jasné, že nemohou platit. Neberou v úvahu zásadní sociální změny a nedovolí si kritizovat dnes převládající trendy propagující falešnou humanitu. Navíc, teoretici mají své klany, které něco akcentují, něco zatracují.

Národní galerie také rezignovala na stopování a mapování naši umělecké historie a podřídila svůj program vystavování známých jmen v pokleslých kolekcích, které putují po světě (viz současný Giacometti) a dají se lehce pronajmout. Kolekce historického umění jsou předělávány, aby odpovídaly internacionálním a multikulturním trendům.

Divadla opustila tradiční repertoár a věnují se ve velké většině autorským slepeninám. Pokud prezentují klasické drama, tak jen ve zbytečných aktualizacích.