Dodnes můžete potkat v pražských ulicích ošumělého muže, který sám ani neví, co vlastně znamená v historii nové velké doby. Jde skromně svou cestou, neobtěžuje nikoho, a není též obtěžován žurnalisty, kteří by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpověděl by vám prostince a skromně: „Já jsem Švejk ...”

A tento tichý, skromný, ošumělý muž jest opravdu ten starý dobrý voják Švejk. Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou. On nezapálil chrám bohyně v Efesu, jako to udělal ten hlupák Hérostrates jen proto, aby se dostal do novin a školních čítanek. I jen to je počin hodný obdivu. A to stačí.

***

“Tak ono to s tou globalizací nebude tak horký,“ pravil Švejk paní Müllerové. „To my, když jsme sundali komunisty od vesla, zazvonili jsme klíčema a začala privatizace, tak si naše fabriky vykoupil, jak kdo přišel. To víte, byl to velký kapitál z Německa, Francie, Ameriky, Rakouska, dokonce i Rusové si zprivatizovali Carlsbad. Kam se na ně hrabali čeští „mladokapitalisté“? To jsme ještě neměli Babiše… Říkali nám, volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Ale teď přišli Číňané – a hned jsou podezřelí.“

Švejk považoval za nutné vysvětlit paní Müllerové, jak se to má se světovou politikou. „Jak nedávno povídal ten pán v tý pražský kavárně, že přijde čas a globalizace přijde na buben. A ani Ústavní soud tomu nepomůže. Pak ten pán ale neměl na útratu a hostinský ho musel dát sebrat. Ale von dal hostinskýmu facku a strážníkovi dvě. Tak ho odvezli ve svěrací kazajce, aby se vzpamatoval.”