V zmíněném článku pro zdůvodnění tvrzení v jeho nadpisu uvádí jako fakt, že kterýkoli spolek z EU si může v ČR uspořádat svou akci – tedy i sudetoněmecké sdružení. Nezmiňuje se o nutnosti mít akci ohlášenou, a už vůbec nebere v potaz většinové cítění občanů k těm, kteří rozbili republiku a masově se hlásili k Hitlerovi a k jeho třetí říši.

Nedej Bože, kdyby se to podařilo a Sudetoněmecké dny byly nějakým úchylem ve státní správě povoleny, anebo kdyby se na ně vztahovala pouze oznamovací povinnost. Byl bych první (a jistě se mnou i další), kdo by šel do ulic na místo konání. To místo konání by se nemělo najít žádné, ale je možné, že peníze tu morální hradbu překonají – jsme v Česku.

Šafrovy vzlyky nad odsunem jsou spojeny s řadou lží, které Šafr v komentáři nasekal, a nejhorší jsou ty polopravdy. A zamlčování; copak celý příběh nezačíná perzekucí českého obyvatelstva? Mnozí si útěkem zachránili holý život, někteří o něj přišli a paradoxně nejlépe dopadli ti, kteří se museli „jen“ vystěhovat. Divoký odsun bylo svinstvo, ale vžijte se do kůže těch, kteří v 38. roce přišli o své nejbližší.