Nelze nic jiného než nesouhlasit a pokusit se o výklad. Nečiním si nárok na všeobsažný traktát; není to účelem tohoto článku a i pro ještě méně svěcené než jsem já, by měla být základní informace srozumitelná.
Nejprve to nejjasnější: pokud by měli muslimové svůj Nový zákon a byl by respektován jeho tvůrce - Mahdí (prorok) nebo jen osvícený imám, nebylo by o čem psát. Zásadně odmítám tezi o Mohamedovi jako o posledním prorokovi; prohlásila to řada podobných před ním i po něm.
Křesťané přijali Kristovo učení i s jeho jménem; vynechám story, kdy z pronásledovatelů prvokřesťanů - Římanů, se po několika stoletích stali křesťané, ale Kristovo učení naplňovali jen z části. Všechny pozdější násilnosti a války, byť s křížem na štítu či helmici, neměli s Ježíšem mnoho společného. Výjimkou byly obranná tažení proti islámské rozpínavosti. Středověká zvěrstva a zneužívání víry mnohými panovníky vyvolalo řadu snah o návrat k původní nauce, ke Kristu (reformátoři). Je nezbytné připomenout (a psal jsem to již vícekrát), že všechny nepravosti se děly proti Ježíšovu učení, proti Písmu. Je pravda, že Ježíš neodmítl Starý zákon. Při přesvědčování farizejů o své pravdě to ani moc dobře nešlo, ale např. starší zásadu "oko za oko..." rozmělnil láskou: ..."nastav druhou tvář..." nebo ...."miluj svého nepřítele...". Ale i Nový zákon dává právo na obranu.
Jiná věc je, že muslimským světským diktátorům, v celé historii islámu, ten tvrdý a krutý bič na masy dle Koránu vyhovoval, byť se zásadami, které prosazovali, sami neřídili. K dělení populace do tří kategorií jim náramně posloužila (a slouží!) Umarova smlouva.
Co tedy obhájci "mírového islámu" srovnávají? Křesťanské církve se řídí slovy Krista a jeho pověřených následovníků. Zbývají ti, kteří z Bible preferují Starý zákon a to jsou židé se svou Tórou, ať už psanou nebo ústní.
Z celé historie ční u židů nejvíce tři skutečnosti, o kterých se dají napsat (a byly napsány) celé knihy. Především je to úděl pronásledovaných po celém světě, kdy se na jejich hlavu snesly neduhy snad celého vesmíru. Proto byl jedině správný krok, zvláště po holocaustu, že jim bylo OSN přiděleno jejich historické území, když jejich rozptyl po světě byl právě proto, že žádné trestuhodně neměli. Druhou je fakt, že až na místní rozmíšky v jejich historickém pravěku, nebyli židé aktéři velkých válečných tažení. Naopak je s podivem, že nadvládu Asyřanů,Babylónu, Persie, helénistických říší, Římanů a Byzance a nakonec islámu přežili. Třetí skutečností, nebo spíše akademickou námitkou je jejich tvrzení o vyvoleném národu. Kromě toho, že přes jednoznačnou schopnost integrity (v kontrastu s muslimy) mají tendenci preferovat židovskou soudržnost a pomoc jinému souvěrci v nouzi, lze vyčíst právě tu určitou separaci.
Shrnuto: ať už v Tóře s některými tezemi nemusím souhlasit, ukažte mně, (ne)vážení házeči Starého zákona a Koránu do jednoho pytle, kdy byla židovská víra příčinou takových zvěrstev s mnoha mrtvými, jako to bylo a je při uplatňování zásad islámské ideologie! Tím se dostávám zpět k současnému státu Izrael. Základem všech nepřátelství a válek je původní teze Arabů - muslimů z r. 1948, že je potřeba smést židy do moře! Jednoznačně k tomu také Korán vyzývá: 5/85 "A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících jsou židé"... Odmítání rozhodnutí OSN (nebo jen neschopnost) o souběžném vytvoření státu Palestina (odtud novotvar "Palestinci", neb jako národ nikdy neexistovali), plus výše zmíněná téze, plus existence takových spolků jako je Muslimské bratrstvo, Hizballáh, Hamás, Al-fatah a dalších je důvod, proč nevěřím v "mírové úsilí" okolních států, protože je podmíněno uznáním státu Izrael!
Závěrem, jak jsem již dříve napsal: nevyčítám muslimům že jsou muslimové a je špatně vnášet do islámských zemí demokratické prvky nebo dokonce systém celý. Existuje řada svědectví těch (zpravidla žen), kteří přišli ze zaostalých afrických států, o velmi nízkém vědomí z islámské nauky, ale při příchodu do Evropy je místní, často radikální imámové, "zpracují"! A proto je stejně tak špatné vnášet do evropského prostoru islámskou nauku a snažit se ji právně uplatnit. A současně je holý fakt, že Evropa není povinna se postarat o populační nadprodukci z afrických a dalších islámských zemí.
Všem, kteří relativizují svým pohledem na všechna náboženství jejich rozdílnost mohu jen sdělit: islám je hodně jiný! A proto by se svou jinakostí měl zůstat doma a nedrat se tam, kde ho nechtějí!
autor: PV