Nelze nic jiného než nesouhlasit a pokusit se o výklad. Nečiním si nárok na všeobsažný traktát; není to účelem tohoto článku a i pro ještě méně svěcené než jsem já, by měla být základní informace srozumitelná.

Nejprve to nejjasnější: pokud by měli muslimové svůj Nový zákon a byl by respektován jeho tvůrce - Mahdí (prorok) nebo jen osvícený imám, nebylo by o čem psát. Zásadně odmítám tezi o Mohamedovi jako o posledním prorokovi; prohlásila to řada podobných před ním i po něm.

Křesťané přijali Kristovo učení i s jeho jménem; vynechám story, kdy z pronásledovatelů prvokřesťanů - Římanů, se po několika stoletích stali křesťané, ale Kristovo učení naplňovali jen z části. Všechny pozdější násilnosti a války, byť s křížem na štítu či helmici, neměli s Ježíšem mnoho společného. Výjimkou byly obranná tažení proti islámské rozpínavosti. Středověká zvěrstva a zneužívání víry mnohými panovníky vyvolalo řadu snah o návrat k původní nauce, ke Kristu (reformátoři). Je nezbytné připomenout (a psal jsem to již vícekrát), že všechny nepravosti se děly proti Ježíšovu učení, proti Písmu. Je pravda, že Ježíš neodmítl Starý zákon. Při přesvědčování farizejů o své pravdě to ani moc dobře nešlo, ale např. starší zásadu "oko za oko..." rozmělnil láskou: ..."nastav druhou tvář..." nebo ...."miluj svého nepřítele...". Ale i Nový zákon dává právo na obranu.