To, co bylo u ČT dříve nepředstavitelné, tedy kritika padni komu padni, zaznělo, i když nepřímo, ve zmíněné reportáži a to právě i s částečným komentářem; tedy lépe s popisem stavu na místě, který se však nemohl vyhnout kritice Ruska, USA a i NATO. Velmi pokrytecké prohlášení z půdy NATO ústy našeho generála Pavla, že Turecko oznámilo vedení NATO, že zahájí operaci „Zelená ratolest“ a ….. tečka; žádný dodatek třeba v podobě zásadního nesouhlasu.

Vrátíme-li se v čase před Erdoganovým nástupem k moci, máme tady kurdskou menšinu, dokonce zastoupenou v parlamentu, která usiluje, když už ne samostatný stát, tak o větší autonomii v rámci tureckého státu. Odpovědí jsou akce tureckých radikálů, byť ojedinělých, kteří útočí na kurdské civilní obyvatelstvo. A nepřátelství se stupňuje v podobě útoků opačným směrem a to i přes zřetelný nesouhlas drtivé většiny kurdského obyvatelstva včetně politického vedení. To však stačilo Erdoganovi po absolutistickém uchopení moci k prohlášení, že všichni Kurdové jsou zločinci a tak veřejně legalizoval útoky proti nim, silně zavánějí genocidou, se kterou už mají od genocidy Arménů praxi; a to vše za téměř úplného nezájmu mezinárodních organizací.