Na Václavském náměstí a poté na Letné se sešlo čtvrt milionu lidí na největší demonstraci od roku 1989, demonstraci proti premiérovi Babišovi, ministryni spravedlnosti Benešové a potažmo proti prezidentu Zemanovi. Profesionálně zorganizovaná demonstrace se má opakovat v předvečer 30. výročí listopadu 89, z čehož logicky vyplývá, že organizátoři nepředpokládají, že by tři výše jmenovaní do té doby změnili svůj postoj „na demonstraci máte sice právo, ale chcete-li, abychom odešli, porazte nás ve volbách“.

V tomto postoji se ovšem skrývá zásadní problém demonstrujících: všechny spojuje negace – z různých důvodů (osobních, věcných, ideových, smíšených) si nepřejí současné jmenované politiky u moci. (Zda si též všichni nepřejí hmatatelné výsledky jejich politiky, to už stoprocentně jisté není. V tom je snad jediná podoba včerejší demonstrace s těmi v roce 1989 – tehdy též část demonstrujících očekávala, že nenávidění komunističtí papaláši půjdou od válu, budou vystřídání sympatičtějšími, kteří způsobí, že se budeme mít jak v Německu, ale v jejich osobních životech se nic moc nezmění – stále budou moci socialisticky pracovat, ovšem navíc kapitalisticky žít.)

Pokud by se však mezi demonstrujícími udělal průzkum, koho chtějí za příštího premiéra – zda Hamáčka, Bartoše, Výborného, Okamuru, Klause mladšího, Drahoše, Schwarzenberga či někoho z dalších známých nebo méně známých politiků, po zdánlivé jednotě by ihned přišla roztříštěnost.

Dozajista též, co se týká ostatního pozitivního, tedy konkrétních činů příští vlády, viděli bychom velký názorový vějíř. Byli by důchodci za vrácení výše důchodu na starou úroveň, státní zaměstnanci za svoji radikální redukci a snížení platů? Byli by členové přebujelých neziskovek ochotni vzdát se státní podpory za slib, že ušetřené peníze půjdou do dopravní infrastruktury? Byli by zaměstnanci velkofarem ochotni zříci se evropských dotací? Byli by všichni ti, kteří si často nezodpovědně (neboť nemyslí na okamžiky krize, nemoci apod.) berou půjčky, ochotni tvrdě vyžadovat po vládě totéž, tedy nezadlužovat se? A takto by se dalo pokračovat dosti dlouhou. Jak jsem říkával před léty občanům stěžujícím si na mítincích na to či ono: diagnózu umím udělat lépe než vy, ale jakou navrhujete therapii? Shodnete se na ní? A bude se vám ta vyhádaná, kompromisní, líbit?