Od té doby ta zbylá většina té Rady, včetně jejího vedení (tradičně loajálního k vedení té „Četky“) má veliký strach z rozdílných stanovisek, co jsme s kolegou Žantovským byli nuceni podávat k různým usnesením jejich hlasovací většiny. 

Po celou dobu – tedy už přes tři a půl roku se ta hlasovací většina snaží, jak může, všemi možnými, ale i nemožnými prostředky, zabránit nám v podávání těch našich rozdílných stanovisek. Nejdříve tvrdili, že jednací řád Rady neobsahuje právo na podání rozdílného stanoviska. Ale to jen prostě a jednoduše vůbec neznali ten svůj vlastní jednací řád. Potom to právo na to rozdílné stanovisko zkusili z jednacího řádu odstranit. Jenže ani to jim nevyšlo. Jedna členka, co před tím dočasně tu Radu „vedla“, jednou při zasedání otevřeně doslova přiznala, že oni mají problém s těmi našimi rozdílnými stanovisky. No, aby ne. Ta rozdílná stanoviska byla v jednacím řádu už spoustu let, ale nikoho z těch dlouhodobě loajálních členů nikdy ani ve snu nenapadlo podat jakékoli své rozdílné stanovisko proti prefabrikátům oné hlasovací mašiny. A když jim tedy to zrušení práva na podání rozdílných stanovisek nevyšlo, tak zvolili postupnou taktiku, a „salámovou metodou“ postupných a nezřídka právně pochybných změn jednacího řádu nám začali to právo na rozdílné stanovisko porůznu ořezávat. Ale ani to jim kdovíjak nešlo. Čili ten jejich přiznaný a stále větší a viditelnější problém si ani tím nijak nevyřešili. A tak jim tedy nezbylo, než ta rozdílná stanoviska nezveřejňovat – čili de facto i de iure v podstatě cenzurovat. Ano – čtete dobře – cenzurovat. Cenzurovat. Cenzurovat …