Dovedete si představit, že by němečtí novináři z mainstreamových médií nastoupili k branám těchto zařízení a mohutným máváním americkými vlajkami dávali najevo své nehynoucí sympatie ke yankeeům a odpor vůči populistické Alternativě? Jako soukromníci by si to samozřejmě dovolit mohli, ale nechat se při tom vyfotit a publikovat to? Sami sebe? Kdyby se něco takového objevilo například v týdeníku Der Spiegel, okamžitě by mu klesl náklad a image by byla na věky poškozena, upadl by do novinářského suterénu. Ostuda. V té zemi ještě přece jen aspoň většinově platí jakési zásady novinářské etiky.
V České republice bohužel ne. Exhibicionistické veřejné manifestace politických názorů a jejich šíření vlastním médiem se u nás skryje za nálepku aktivistického žurnalismu, o němž se dokonce soudí, že je formou budoucnosti. Takže podiv stranou. Jakmile se konvoj americké pěchoty přiblíží k českému území, motorický neklid v některých redakcích se zvýší. Přihodí se pak, že redaktoři mainstreamového týdeníku vystartují do ulic s planoucími zraky a prapory na dlouhých žerdích.
Jak fotogenické! Ikonografický ideologický kýč, který se následně objeví na stránkách, je autentický. Stejně autentický, jako jsou fotografie z osvobození Prahy v roce 1945. Je úplně jedno, jací vojáci to zrovna sedí na obrněncích.
Tenhle zřetelný exces, k němuž došlo v těchto týdnech v dobách mírových a který, pokud vím, zůstal bez komentáře, jen jako divertikl učinil zřetelným, čím a jak myslí redaktoři některých médií. Byl jsem svědkem toho, jak komentátoři veřejnoprávního média v případě prvního průjezdu několika aut americké armády pečlivě studovali trasu, jako kdyby o něco šlo. Existuje něco trapnějšího než reportáž z kasárenského dvora, z níž se dovídáme, že vojáčci právě večeří a pak půjdou spát?
Každý člověk má své politické preference a novinář je člověk politický par excellence. Do jaké míry může žurnalista nechat promlouvat své soukromé názory do své práce, nakolik je profesionální zveřejňovat explicitní politická stanoviska, tahle diskuse bude nekonečná. Něco jiného bude platit pro novináře ze zpravodajství, něco jiného pro komentátory. Širokopásmové mainstreamové médium nesnese takovou míru politické expresivity jako stranický bulletin. Na takových trivialitách se patrně všichni shodneme. V praxi jsme však svědky toho, že v novinářských textech slábne faktický živel a nahrazují ho paušalizující floskule. Rozmývání žánrů a formátový chaos usnadňují pronikání ideologémat i do textů, které se kryjí objektivistickým mimikri.
Připadá mi, že v Praze se šíří nákaza. Virus FF. Fetišizace fangle. Vzpomínáte si, kolik místa ve zpravodajství zabraly poškozené čínské praporky na Evropské třídě? Tibetská stopa je také v živé paměti. Jsou hvězdy a pruhy argument?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
