Ekonom Jaroslav Šulc napsal delší rozbor k provolání Druhá transformace, které momentálně shání podpisy a podařilo se mu dosáhnout stavu „pokud chcete patřit k lepším lidem, nemůže tam váš podpis chybět.“ Šulcův komentář oponovali a doplňovali další členové sdružení Kudy z krize, takže vznikl hezký vyvážený text. Je k přečtení ZDE.

Moje poznámka je spíš pocitová. Když člověk čte zmíněné provolání, má pocit, že se znovu octl na začátku 90. let. Tehdy bylo možné věřit, že když se plně zapojíme do globální ekonomiky a budeme poskytovat služby těm největším korporacím, když vyhrajeme o soutěž o to, kdo nejvíc přispěje k jejich zisku, no tak, že budeme vítězi toho všeho. Budeme se mít skvěle a ostatní na nás budou pracovat. Kdo by to nechtěl!

Ten stejný příběh bychom mohli převyprávět trochu jinak. Nejprve nápad, že zavedeme otrokářství a tisíce lidí na nás budou makat. My budeme popíjet drinky na terase, jezdit na lov a komandovat otroky. O pár let později člověk zjistí, že otroctví bylo opravdu zavedeno, ale on má kouli na noze a pracuje v dole nebo na plantáži. A postupně nabývá pocitu, že to otrokářství není úplně přesně to pravé. Ale je bohatší aspoň o zkušenost.