V této chvíli se však nabízí nový výklad: reálný socialismus podlehl v 80. letech konkurenci kapitalismu, to však automaticky neznamená, že bývalé socialistické státy obstojí v konkurenci se zeměmi, které jsou na kapitalismus zvyklé delší dobu.
Právě to se ukázalo v krizovém období, které začalo v roce 2008. Česká republika krizi nezvládla, jak se podařilo okolním zemím, přitom ještě mohla spoléhat na blízkost Německa, jehož ekonomika naopak krizí prošla velmi dobře.
Odhalit důvody neúspěchu patří k předpokladům toho, aby se selhání neopakovalo. Dobré vodítko k hodnocení krizového období v Česku nabízí nedávná úvaha nekonformního ekonoma Paula Krugmana. Upozornil, že v současném krizovém období nemusí platit pravidlo, na které kapitalistické země tradičně spoléhají. Podle tohoto pravidla se ekonomice vyplatí, když lidé šetří.
Pokud tedy přestanou utrácet a uloží peníze do banky, klesne úroková míra, na kterou banky půjčují. Tím se otevře prostor pro větší investice. Zároveň klesne kurz národní měny, což zvětší možnosti exportu. Růst investic do exportních podniků tedy pomůže celkové kondici každé národní ekonomiky.
Krugman však tvrdí, že zmíněné pravidlo dnes už neplatí, nebo platí velmi omezeně. Pokud lidé dají před spotřebou přednost ukládání peněz do banky, má to v krizovém období mimo jiné i ten důsledek, že zkrachují podniky zaměřené na domácí spotřebu a že se zvýší nezaměstnanost. Lidé pak ani nešetří, protože nemají dost peněz, a naopak vybírají vklady, aby vůbec přežili.
Při pohledu na hospodářskou politiku České republiky v minulých letech se ukazuje, že byla při dodržování zmíněného kapitalistického pravidla o úsporách a investicích papežštější než papež. Nejde jen o to, že se vlády tradičně snažily nějak podporovat exportní firmy.
Svědčí o tom i statistiky o úsporách. Vklady občanů dnes dosahují tří bilionů korun. Češi jsou tradičně spořivý národ a šetří, kdykoli můžou, proto se třetina těchto prostředků nashromáždila ve čtyřech letech konjunktury a počínající krize před rokem 2009. Pak Češi neměli z čeho spořit, ovšem od roku 2011 se opět vklady zvýšily a během čtyř let dosáhly dalšího půl bilionu.
Tam je podstatná okolnost, že lidé už měli peníze na vyšší útraty, přesto z obav před krizí, na jejíž rizika upozorňovala česká vláda, raději šetřili. Tím se naplnila část Krugmanova varování.
Peněz, které byly v bankách na investice k dispozici, sice přibývalo, zároveň však spotřeba poklesla do té míry, že ekonomika začala přes relativně slušné výkony exportu zpomalovat.
Na tomto trendu nic nezměnil loňský zásah České národní banky, která snížila hodnotu koruny. Exportu tím pomohla, lidé se ovšem znovu vylekali a šetřili. Ekonomika sice sleduje evropské oživení, její růst však není bůhvíjak oslnivý, jak třeba ukázala maloobchodní data za květen.
Otázka tedy zní, jak se změní vládní hospodářská politika. Bylo by načase.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
