Vzhledem ke zkušenostem, které zdejší občané s průzkumy veřejného mínění a anketami podobného druhu v posledních letech udělali, mohlo jen málokoho překvapit, že drtivá většina (přes 80%) prý neprchá před IS, ale „před Asadem“. Ponechme v této souvislosti stranou kvalitu i kvantitu imigrační tsunami i její sociálně­politické důsledky pro Evropu a zaměřme se výhradně na autory průzkumu a způsob jeho provedení. Abychom pochopili, jak snadno lze v reálně existující demokracii beztrestně manipulovat, neuškodí vrhnout na celou akci poněkud detailnější pohled.

Od 24. září do 2. října se 17 syrských exulantů­/aktivistů postavilo před pět uprchlických útulků, kde se od 889 jejich obyvatel, údajně Syřanů, dozvěděli důvod jejich exodu. Média sice uvedla, že tuto anketu sice nelze považovat za zcela reprezentativní, nicméně prý dokáže „zprostředkovat dojem (sic!) o pozadí uprchlické krize“. Jistě by bylo zajímavé vědět, jak takový rozhovor probíhal, jak zněly položené otázky. Samozřejmě si lze představit, že mnozí z dotázaných tušili, s kým mají tu čest a jaká odpověď je vzhledem k dané situaci a politické konstelaci ta „správná“.