Minář a spol., tzn. chlapci a děvčaty z partičky Milion chvilek pro demagogii – tak jim na základě vlastní osobní zkušenosti říkám já – sice vyhlašují, že žádnou stranu nezaloží, ale až to udělají, o voliče nepřijde ANO, nýbrž právě tahle druhá liga z Poslanecké sněmovny.

Co říct k samotné demonstraci a příliš nikoho neurazit. Byl to takový politický kýč. Hned to vysvětlím. A předesílám, že o tom, že má Babiš střet zájmů jsem psal už v roce 2013, jeho čórku s Čapím hnízdem jsem v minulosti zkritizoval nesčetněkrát, stejně jako jeho problematické čerpání dotací či korunové dluhopisy. To jen pro pořádek. Takže proti samotné podstatě toho, co se lidem nelíbí a proč chodí demonstrovat, nic zásadního nemám.

Jde o něco jiného. Totiž o to panoptikum, které si „chvilkoví vyznavači demagogie“ přizvali na letenské pódium. Namátkou:

Zahájil Tomáš Klus s kytarou. Písničkář, který se nejvíc dojímá sám sebou a bulváru dokázal prodat i svoji nevěru. Fakt, šikovnej hoch. Ten tu „chvilkovou“ vnitřní přeměnu každého z nás, o které ještě bude v závěru řeč, opravdu vytrhne.

Následoval ekologistický aktivista Jan Piňos, možná přesněji ekoterorista, chlapík spoluzodpovědný za mnohé průtahy čehokoli, způsobené zelenými potížisty, kteří víc než lidi milují žáby a čolky. Ten by mohl být ve „chvilkové vládě“ ministrem neživotného prostředí. Všichni ti, kteří na demonstraci přijeli kupříkladu ze severních Čech, se kvůli podobným týpkům dlouhá léta plazili přecpanými a ucpanými silnicemi, neb výstavba dálnice stála. A smogem udušení místní občané nemohli přejít ulici.