Paradoxní je, že ten první, významnější, prosvištěl médii bez většího zájmu veřejnosti. Naopak ten druhý, z hlediska vyšetřování kauzy nepříliš významný, neb mnoho nového nepřinesl, může vyvolat vážný politický otřes. Proč tomu tak je? Není důležité, jaké věci ve skutečnosti jsou, nýbrž jak se jeví. Přičemž emocionální náboj informace o údajném únosu vlastního syna je prostě třeskutý. A je dost jedno, že sama policie to interpretuje jinak.

V obou případech jde s vysokou pravděpodobností o cílené úniky z vyšetřování. Vypátrali snad Kubík se Slonkovou místo pobytu Babiše juniora sami? Kdo jim to našeptal? Pročež správná otázka spíše zní, proč Babiše juniora do Švýcarska nezajela vyslechnout sama policie?

Je vypuštění obou materiálů náhodné? S vysokou pravděpodobností nikoli. Jejich načasování těsně před 17. listopad nabízí dobrou kulisu pro masové protesty nejrůznějšího druhu.

Šest opozičních politických stran vyzvalo premiéra Babiše k rezignaci a svolávají schůzi k vyslovení nedůvěry vládě. To je paradoxně opět ta méně důležitá informace. Důležitější je, jak se zachovají vládní partneři ANO, jak ten otevřený – ČSSD, tak ten skrytý – KSČM, jejichž hlasy vládu drží. Vládní angažmá jim poskytuje daleko větší vliv než jejich mizerný volební výsledek. Na druhou stranu jim hrozí klasické „spolu chyceni, spolu pověšeni“. Přičemž ta šibenice může mít podobu propadu pod pět procent.