Nesmějte se, takové práce a stohy podobných opravdu byly obhájeny na oněch fakultách a pokryly se nálepkou kulturní antropologie. Být kulturním antropologem, tak protestuji. A/nebo konám vše pro to, abych svou vědu rehabilitoval poctivou odbornou prací, která dává nové poznání, a tím i smysl.
K takovým vědcům se řadí nepochybně prof. Ivo T. Budil, v současné době působící na pražské Metropolitní univerzitě. Jeho práce mají obdivuhodný tématický rozptyl – od dějin Skandinávie přes teorii rasismu po studium současného totalitarismu. Navíc Budil má jeden ve vědeckém světě řídký dar: píše srozumitelným, nepřetíženým jazykem, což oceníte zejména, když vezmete do ruky knihu, která má charakter a vzdělávací schopnost tematického výukového kompendia. Takovým by šlo nazvat knihu Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, která shrnuje řadu klíčových pojmů právě z oblasti kulturní antropologie a vsazuje je do historických, sociálních, psychologických i politických souvislostí. Pokud byste chtěli okusit z tohoto dílu poznání, pak mohu jen doporučit.
Pro dnešní díl našeho cyklu jsme vybrali tři kapitoly, týkající se postmodernismu, střetu civilizací a multikulturalismu. Nejenže zde autor shrnuje poznatky mnoha svých odborných předchůdců a konfrontuje je navzájem napříč názorovými osami, ale je velmi zajímavé, jak v mnoha ohledech predikuje vcelku přesně trendy a události, které měly teprve přijít (kniha vyšla zhruba v době prvních islamistických bouří na pařížských předměstích před patnácti lety.)

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV