Vyšla před lety útlá knížka Hus a Jeronym v Kostnici, kterou velmi záslužně digitálním vydání znovu poskytla čtenáři Městská knihovna v Praze. Úvodní část knihy je věnována dopisům Husovým psaným z Kostnice v měsících a týdnech před jeho popravou. Několik z těch dopisů má osobnější charakter (zejména ty, které jsou adresovány Husovu příteli a ochránci Jindřichu Škopkovi z Dubé (zemřel rok po Husovi, r. 1416), většina z dopisů, které níže přetiskujeme v nezměněném znění, však oslovovala Husovy Čechy(nikoli jen Pražany, ač ty samozřejmě – díky fenoménu kaple  Betlémské - přednostně), neboť jim byla adresována tato jeho lidská i kněžská závěť.

Když dnes čtete ta slova psaná starým jazykem, jako by k vám zaznívaly věci, fakta, události důvěrně známé a aktuální. Už zase si jedna skupina mocných přisvojuje právo druhým upírat právo na názor a jeho veřejné vyslovení. A trestat porušení této svévolné politiky. A analogií najdete mnohem více: Kdo že to Husa soudil a odsoudil? Vesměs mocní národů cizích, podpíráni tu a tam jidášskou prací českých přisluhovačů. Co nám to dnes připomíná?

1. Přátelům na rozloučenou

Asi začátkem října 1414

Mistr Jan Hus, v naději kněz a slúha Pána Ježíše Krista, všěm věrným a milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, jenž sú Božie slovo skrzě mě slýchali a přijeli, milost a pokoj od Boha, Otce našeho i od Ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přěbývali.

Věrní a milí přítelé!