Teror ctnosti

Thilo Sarrazin (narozený roku 1945) je nepochybně jedním z nejvýraznějších německých politických myslitelů současné doby. Tento ekonom působil mj. na Spolkovém ministerstvu financí a v berlínském senátu či v představenstvu Německé spolkové banky. Je autorem několika knih, z nichž zdaleka největší ohlas vzbudila kniha Německo páchá sebevraždu, která se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává – bez ohledu na diktát politické korektnosti – břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo – podle jeho názoru – podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí zcela proměnit charakter hostitelské země.  Podotkněme, že kniha vznikla skoro pět let předtím, než Angela Merkelová otevřela Německo milionům migrantů a způsobila tak Evropě škody dosud jen těžko odhadnutelných rozměrů.

Právě autorova předvídavá kritika obtížně integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu vyvolala – zčásti i kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty – nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. A právě ta byla podnětem k napsání další knihy s názvem Teror ctnosti. Autor o důvodech jejího vzniku říká:

„Analyzuji zde kanonickou víru těch, kteří ve sféře německého názorového klimatu jsou vždy na straně dobra, a proto mají vždy pravdu. Tato víra nás zavádí do fascinující říše stínů naplněné duchy morálních předsudků, do světa dobrých úmyslů v labyrintu křivých zrcadel, do světa pokřivené reality. Jak chudí duchem jsou však ti, kteří vidí svět s těmito klapkami na očích, a jak chatrný je onen krásný pocit stát ve službách dobra, pohlédneme-li na to, za jaký obraz platíme tak vysokou cenu: svět jako dobrou vůlí kreslenou karikaturu.“

Jeho analýza současné situace v (ne)existující společenské debatě – v podstatě o čemkoli jen trochu zásadním a principiálním – od okamžiku jejího vyslovení (kniha v Německu vyšla roku 2014) – neztratila ani gram na své přesnosti:

„Státy, národy a společnosti často ztroskotaly na tom, že byly zvnějšku napadeny nepřítelem, poraženy a nakonec zničeny. Stejně často však zanikly, začaly stagnovat nebo pomalu hynuly proto, že nebyly dostatečně otevřené, proto, že uvízly uvnitř společenského kódu, který si samy naprogramovaly. Zdá se, že k podstatě společenského kódu patří fakt, že není racionálně zpochybňován, nýbrž podléhá vnitřnímu souznění a kolektivnímu emocionálnímu ukotvení. Ani jeho narušení není měřeno racionálními hledisky, nýbrž je vnímáno emocionálně jako útok na vlastní hodnotový systém.