Nuže v době listopadových ozvěn si myslím, že se sluší podívat se na věc a věci související jaksi zpoza zrcadla. Před šesti lety sepsali spolu spisovatelka Eva Kantůrková a filmový režisér Jiří Svoboda knihu Tajemství sametu s podtitulem O zákulisí převratu 1989. Je to kniha v mnoha ohledech objevná. Jiří Svoboda byl před rokem 1989 i po něm účasten mnoha věcí veřejných (naštěstí s malými „v“ v těch slovech), a samozřejmě i Eva Kantůrková byla v centru dění, jen na jiné straně barikády. Rozprava těchto kdysi od sebe vzdálených svědků dějinných úradků nemůže nebýt zajímavá – a velice často udivující.

Autoři zvolili formu emailové korespondence, kterou ponechali víceméně bez velkých korektur, jako by v ní téměř každé slovo mělo svůj smysl a důvod, že stojí právě tam, kde stojí. A ano, čtete-li pozorně, dojdete zpravidla k témuž závěru.

Kniha sice nabízí k pohledu především na dějiny listopadu, jeho příčiny a bezprostřední následky, ale mnoho důležitého se dočteme i mimo samu tuto chronologickou nit. Pro dnešní zastavení nad knihou jsem vybral právě pár takových pasáží. Pocházejí z monologů Jiřího Svobody, který se tu vyjadřuje k řadě témat mohutně přesahujících jakýsi výchozí listopadový rámec, a zároveň ukazují, jak málo se vlastně v průběhu času mění (tedy aspoň nikoli k lepšímu). Když si odmyslíte některé dobové reálie odkazující na čas vzniku knihy (za vlády Petra Nečase, která byla provázena mnoha problémy, sice tehdy žhavě aktuálními, ale v řadě ohledů signifikantními, a poučnými pro dnešek), máte v ruce summu reflexí světa, v němž přebýváme. Postřehů, které mnohdy svádí k polemice, ale vždy k důkladnému zamyšlení.

P.S.

A nebojte! Pro některou z příštích knižních zastávek vyberu i z textů Evy Kantůrkové.