Ne jednom pražském sídlišti byl „vlasovcům“ postaven pomník, mnohokrát jsme slyšeli, že to Vlasovovi nacisté (dezertéři z Rudé armády, kteří přijali žold v německých branných silách a účastnili se na německé straně krvavých bojů v Polsku či v Normandii) byli těmi, kdo z Prahy údajně vyhnal Němce. Různí diskutéři usvědčili většinu těchto fabulací z politického zájmu a záměru sloužícímu dnes a tady, při okatém ignorování historických faktů.

Nechci se na tomto místě vracet k těmto polemikám. Chci jen připomenout dokument, který nejspíše nebude obecně známý, a to výslech generála Vlasova poté, co padl do německého zajetí a chystal se obléci si nacistickou uniformu. I tento dokument totiž o mnohém vypovídá.

Rozhovor se zajatým generálem A. A. Vlasovem a dvěma dalšími důstojníky vedl 7. srpna 1942 pracovník německého ministerstva zahraničí, přední německý znalec Sovětského svazu, Gustav Hilger. Hilger ovládal ruštinu jako rodilý Rus (dokonce Stalin o něm říkal, že hovoří rusky lépe než on), dlouhá léta až do 22. června 1941 byl radou německého velvyslanectví v Moskvě. V letech 1939-1941 osobně za německou stranu tlumočil všechna sovětsko-německá jednání a pořizoval z nich některé zápisy (např. jednání Ribbentropa v Moskvě v srpnu a září 1939, Molotova v Berlíně v listopadu 1940 apod.).

V rozhovoru se Vlasov zmínil o svém přesvědčení, že Stalin připravoval útok na Německo. Jeho následující zmínka o setkání v Kremlu v březnu 1942, kde Stalin hrubě urážel vojenské velitele, je i v Žukovových pamětech. Největší část rozhovoru se ale týkala možnosti vzniku jednotek z ruských zajatců. Němci o nic takového v té době zájem neměli a Vlasov se je úporně snažil přesvědčit, že dělají chybu. Poukazoval na to, že jejich vyhlazovací válka, která Rusům slibuje jenom otroctví, je jen žene do zoufalého boje do posledního muže.

Hilger byl poněkud překvapen Vlasovovým přesvědčením, že síla SSSR zdaleka není zlomena. Jak zapsal v zápisu: