Toho dne prý německý knihtiskař Johannes Gutenberg vytiskl latinskou Bibli (později celkovým nákladem 180 kusů). Tato událost způsobila vskutku historické dopady, její význam zdaleka nelze omezit jen na sféru kulturní či dokonce jen technickou. Knihtisk odstartoval postupně stále rostoucí a všestrannější dynamiku společenské reality. Byl to jeden z vynálezů, který doslova a do písmene přepsal dějiny.
Johannes Gensfleisch, řečený Gutenberg, celým jménem Johannes Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg, se narodil cca roku1400, zdroje ale uvádějí i datum o tři roky starší, a zemřel 3. února 1468, obé ve městě Mohuč. Je považován za vynálezce technologie mechanického knihtisku pomocí sestavovatelných liter. Předtím byl v Evropě rozšířen pouze blokový tisk (deskotisk), kdy se stránka včetně písma i obrazu kompletně odlila či vyřezala ze dřeva a pak vytiskla. Pro každou tištěnou stránku musela být tedy vytvořena zvláštní deska, což bylo značně zdlouhavé a nákladné. Gutenberg přišel s myšlenkou sestavit stranu z písmových kuželek, tj. matrici jednotlivých znaků (písmen), která se dala opětovně přeskupit a použít znovu, což celý tisk podstatně zefektivnilo a urychlilo.
Gutenberg byl původně brusičem drahokamů a zrcadel, a také zlatníkem. Snad zkušenost s puncovními razidly a pečetními typáři ho přivedla k myšlence odlévání písmen z kovu. Některé prameny uvádějí, že k prvním pokusům přistoupil už koncem 30. let 15. století, kdy pobýval ve Štrasburku. První dochované tisky ale pocházejí až z doby jeho mohučského působení. Nejstarším datovaným tiskem Johanna Gutenberga je jednolistový kalendář Almanach auf das Jahr 1448, který (logicky: z povahy svého obsahu) vyšel nejpozději počátkem roku 1448. O nejstarších prvotiscích je vedeno mnoho sporů, protože se často dochovaly pouze v torzech a jejich přesné datování je velmi obtížné.
Gutenberg na počátku své práce tiskl kalendáře a drobné knížky (v rozsahu do 28 stran), učebnice latiny zvané Donatus a především odpustky jako zdroj pravidelného živobytí. Po získání těchto zkušeností začal vyrábět i krásně vypravená a náročná díla, především právě svou slavnou bibli (postupně v letech 1452–1455 vydal na pergamenu i na papíře dvoudílnou 42řádkovou bibli, jednotlivé díly měly 648 a 634 stránek, později jednosvazkovou bibli ve fóliovém formátu – odpovídá zhruba dnešnímu formátu A3 – v rozsahu 1768 stran). Kniha byla napsána latinsky. Dvousloupcový text napodoboval jak rozvržení, tak písmo rukopisů. Mimochodem: dnes je známo celkem 51 kopií, z nichž 12 bylo vytištěno na pergamen a 39 na papír. 20 kopií se dochovalo ve výborném stavu. Jednalo se o takzvaný prvotisk, inkunábuli. Některé verze mají na stránce 42 řádků a jiné mají 36 řádků. V Britské knihovně se nachází ve dvou exemplářích, jednom na papíru a jednom na pergamenu. Jedna kopie se nachází například v americké Knihovně Kongresu.
Svůj vynález Gutenberg uměl i prakticky využít: zlepšil tiskařský lis (podle některých pramenů použil upravený vinařský lis), shromáždil tehdy dostupné znalosti o slitinách a jako první použil slitinu na bázi olova, která je s drobnými úpravami při tzv. horké sazbě stále používána a nazývá se liteřina, vytvořil novou tiskařskou barvu ze suspenze sazí ve lněné fermeži (tiskařskou čerň). Gutenberg zvládal tisk dvěma barvami – červenou a černou, ilustrace a iniciály doplnil po dokončení tisku kreslíř - iluminátor.
Občas se spekuluje, do jaké míry lze Gutenbergovi toto prvenství, tedy vynález a využití knihtisku, vůbec přisuzovat. O několik století dříve byla totiž podobná technologie vynalezena v Číně, jednalo se o tisk dokumentů z dřevořezových desek a následně (od 11. století) pomocí pohyblivých písmen. První dochovaný tisk pomocí pohyblivých kovových písmen byl nalezen v Koreji, kniha Čikči byla vytištěná v období dynastie Korjo v červenci roku 1377. Nicméně tyto staré technologie knihtisku nepoužívaly tiskařský lis, nedosahovaly příliš vysoké rychlosti tisku a nedoznaly proto ani významnějšího rozšíření mimo region svého zrodu. Historikové nadto obvykle vycházejí z předpokladu, že Gutenberg uskutečnil svůj objev bez znalostí tiskových technologií Dálného východu.
Osud Gutenbergova vynálezu i jeho samého jako by vypadl z příběhů o „protoplazmatickém“ – poněkud divokém a na velkou míru etiky si nepotrpícím - stádiu kapitalismu, jakých známe stovky i z našich raných 90. let minulého století. Když po roce 1450 začal Gutenberg pracovat na svém nejznámějším díle – tištěné bibli, prostředky k vybavení dílny si opakovaně (a údajně v dost vysokém množství) půjčil u bohatého mohučského měšťana Johanna Fusta. Zatímco Gutenberg chápal Fusta jako pouhého věřitele, ten se naopak považoval za spoluvlastníka podniku. Zisky z prodeje bible Gutenberg investoval zpět do podniku a Fust ho proto zažaloval pro nesplácení dluhu. Gutenberg byl odsouzen a k umoření dluhu mu byla tiskárna zabavena. Nový majitel Johann Fust ustanovil jejím vedoucím Gutenbergova tovaryše Petra Schöffera, část zbylých učňů odešla provozovat živnost do jiných měst. Knihtisk tím pádem přestal být tajemstvím jediné firmy a šířil se dále do světa. (Pojem autorských práv nebo ochrany objevů či patentů samozřejmě neexistoval.) Sám Gutenberg byl víceméně ožebračen, závěr života prožil v chudobě, knihtisku se pravděpodobně už nevěnoval. Není znám už ani jeho hrob, protože roku 1577 jezuité, kteří přebrali františkánský kostel, v jehož areálu byl pochován, nejprve nechali odstranit všechny nápisy a ozdoby z náhrobních kamenů a po zrušení jezuitského řádu byl kostel postupně proměněn v lazaret, skladiště a roku 1833 zbořen.
Dnes už bereme za samozřejmé, že Gutenbergův vynález způsobil v Evropě a následně celém světě informační explozi. Mediální teoretikové mluví o „Gutenbergově galaxii“, vynález knihtisku je stavěn právem na roveň vynálezu a rozšíření telefonu, telegrafu – a v posledních desetiletích hlavně internetu. Vše ostatní – rádio, televize atd. - byly jen deriváty základních technologických možností. Až internet posunul doopravdy naplno gutenbergovský věk psané/čtené komunikace a gramotnosti do vyšších sfér interaktivní komunikace skrze všechna dostupná technická udělátka (produkční, přenosová, reprodukční atd.).
Co to však všechno znamená pro dějiny člověka a lidstva? Kolik válek a mírů bylo spunktováno či naopak zlikvidováno díky vynálezu mohučského řemeslníka? A bude-li někdo v budoucnu dělat nějakou inventuru, bude to číslo větší, nebo aspoň srovnatelné s počtem katastrof způsobených naší dnešní komunikační epochou? To nelze odhadnout. Fakt, že Gutenbergem skončil středověk a začal novověk, je bez diskuse. Co ale končí – či snad začíná érou naší? Některé z možných odpovědí nahánějí hrůzu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
