A nulové odezvy bychom se dočkali patrně, i kdybychom jim zanotovali (druhdy hrůzu nahánějící) nápěv na slova „Die Fahne hoch! Die Reihen fest geschlossen! SA marschiert mit ruhig festem Schritt“ (Zdvihněte vlajku! Těsně semkněte řady! SA pochodují klidným, pevným krokem.) Ba obávám se, že ani sám výraz SA (Sturmabteilung - v překladu úderný či útočný oddíl, paramilitaristická organizace nacistické strany NSDAP, proslulá hnědými košilemi) by nevyvolal žádný ohlas. A přitom právě SA (s Hermannem Göringem je spoluzakládal Ernst Röhm, týž, jenž padl za oběť oné „revoluci požírající své děti“ – v tomto případě spíš kruté protagonisty – konkrétně 2. července 1934 během „noci dlouhých nožů“) měl ve své době právem pověst toho nejhoršího a nejnásilnějšího výhonku nacistického systému. Píseň Horsta Wessela oslavující SA vstoupila do dějin ne snad pro svoji hudební či ideologickou výlučnost, ale pro podivně pointovaný krátký život svého autora.

Horst Ludwig Wessel pocházel z rodiny evangelického pastora. V roce 1926 zanechal studia práv a vstoupil do SA. Brzy si získal pozornost Josepha Goebbelse, který jej v roce 1928 vyslal do Vídně organizovat tamní SA. Mezi jeho činnost v SA patřilo obcházení barů a kaváren v oblasti Alexanderplatzu, kde získával pro NSDAP a SA nové členy a sympatizanty. Při jedné z těchto návštěv potkal osmnáctiletou prostitutku Ernu Jaenicke. Jejich vztah brzy přerostl v lásku a Horst a Erna, která kvůli němu zanechala prostituce, začali společně žít. To mimochodem dosti kontrastuje s odlišnou libostí jeho šéfa. Ernst Röhm se netajil svou homosexualitou a pro jeho blízký vztah s Hitlerem na počátku 30. let se občas spekulovalo i o sexuální orientaci samotného Hitlera. Nebylo tajemstvím, že se Röhm rád obklopoval mladými důstojníky SA, a také se tvrdilo, že homosexuály v SA protežoval, například Karla Ernsta – bývalého vyhazovače v nočním gay klubu, nebo Edmunda Heinese. Bylo paradoxem, že navenek vystupovala NSDAP proti homosexuálům a později je nacistický režim pronásledoval. Nebylo to však v Německu nic nového, homosexualita byla trestná podle paragrafu 175 trestního zákoníku už od roku 1871. Ale to jen na okraj.

Sám Wessel prý byl inteligentní a politicky bystrý, ale též extrémně agresivní. Po svém návratu do Berlína zorganizoval mnoho násilných akcí proti berlínským komunistům. 14. ledna 1930 měl spor se svou domácí, vdovou po členu komunistické strany, která na něj zavolala své komunistické známé. Do jeho bytu se vydali dva muži; Albrecht Höhler a Erwin Rückert. Když jim otevřel dveře, Höhler jej střelil do hlavy. Za více než měsíc, 23. února 1930, tři roky před dočasným triumfem Tisícileté říše, v nemocnici svému zranění podlehl.