Celou svoji odbornou kariéru se zabývám očkováním, jeho klinickými a epidemickými aspekty. Za desetiletí praxe jsem se k němu naučil přistupovat především s respektem, individuálně a zodpovědně. Není tedy možné mě hodit do koše s označením „antivax“. To prostě nejsem.

Stejně jako se loni vyrojili v médiích epidemiologové, letos se vyrojili vakcinologové, jimž média „rozumějí“ a které oslovují. Bohužel přibližně jen jeden z deseti zvaných vakcinačních expertů je lékař. Zbývajících devět expertů jsou v lepším případě doktoři přírodních věd, v horším pak inženýři a matematici.

Kam se poděli očkovaní?

Obecně platí v každé epidemii smrtelného onemocnění, že je nutné specifikovat rizikovou skupinu, tedy osoby, jež by měly těžký průběh onemocnění anebo by mohly na infekci zemřít. V průběhu epidemie, kde se mění virus, je třeba provádět kontinuální analýzy zemřelých a znovu potvrzovat nebo rozšiřovat rizikovou skupinu.

I mě mrzí, že některé nemocnice jsou přeplněny pacienty, kteří tam umírají, ale řešení tohoto stavu vidím jen o stupeň dříve, v tzv. přednemocniční péči, která je klíčem k řešení epidemie, a nikoliv v povinném očkování. V médiích se objevují články z prostředí covidových JIP, kde leží jen mladí a neočkovaní – a já se ptám: kde tedy leží těch 30 % očkovaných? Například 7. prosince 2021 bylo nově hospitalizováno 2 385 neočkovaných osob a 1 777 očkovaných. Na JIP pak 362 neočkovaných a 172 očkovaných.