Když se totiž na sklonku předminulého století vydal po maturitě k zápisu na zvolenou právnickou fakultu, byla tam tak velká fronta, že šel raději na fakultu lékařskou, kde se nemuselo čekat tak dlouho. Tento příběh ve světle dnešních složitých přijímacích řízení a všelijakých testů a pohovorů vypadá téměř komicky, avšak dědeček po celý život byl té frontě na právnické fakultě vděčný. Ještě na stará kolena se nám svěřoval, že by byl neschopen právnického myšlení. Zejména prý pro ty často nesmyslné předpisy a vzájemně si často odporující paragrafy. Lékař se prý v každé situaci snaží o to „aby to šlo“, zatím co hlavním zájmem právníka je „aby to nešlo“. Protahování řízení, rozhodování a odvolávání je v medicíně nepřípustné. Podle slov mého dědečka „kdybychom léčili stejně jak oni soudí, tak by všichni pacienti velmi rychle umřeli“.
Tato slova je jistě nutno brát s určitou shovívavostí, ale vzpomněl jsem si na ně nedávno při řešení zajímavého případu. U čerstvého absolventa právnické fakulty byl diagnostikován transsexualismus. Tedy velice řídce se vyskytující opačné pohlaví než je jeho pohlaví tělesné. Zkrátka žena v mužském těle. Moderní lékařská sexuologie tyto případy řeší povolením změny pohlaví. Tato změna se děje nejen po stránce tělesné (hormonální léčba a operace), ale i změnou jména a matričního pohlaví. Z magistra práv se tedy stane žena – právnička. Zbývá ještě změna univerzitního diplomu na nové jméno. Aby tato plně kvalifikovaná magistra se mohla stát třeba advokátkou nebo soudkyní. A nastaly komplikace. Ještě před několika lety k tomu právníkům chyběla jakákoliv směrnice. Děkanát právnické fakulty nemohl vydat diplom na nové jméno přestože bylo z dokumentace evidentní, že se jedná o stejného člověka, který na fakultě řádně studoval a školu úspěšně absolvoval. Neexistoval na to žádný paragraf.
A teď přijde překvapení. Stejná situace nastala na fakultě lékařské, tentokrát šlo o ženu zákonně změněnou na muže. Pan doktor kupodivu dostal na fakultě vysokoškolský diplom na nové jméno bez problémů. Možná by z toho měli úředníci nepříjemnosti, ale každému bylo jasné, že je to přece jejich absolvent. Zkrátka právník potřebuje na všechno předpisy, zatímco lékař se řídí zdravým rozumem. Pro úplnost musím říci, že dnes už ty předpisy existují, ale nikdo mne nepřesvědčí o tom, že jsou zbytečné.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Česká suverenita
Nemyslíte, že jste suverenitu ztratili už dávno? Přijde mi, že se o všem zásadním rozhoduje v Bruselu a bohužel to mnohdy nejsou pro nás dobré rozhodnutí. Bohužel si nejsem jistý, jestli by se něco zásadního změnilo, kdybysme EU opustili. Ostatně co jsem pochopil, už ani SPD nepožaduje referendum o ...
Další články z rubriky
11:35 Wang Yi: Budování společenství se sdílenou budoucností lidstva – Studovat a uplatňovat ducha čtvrtého plenárního zasedání 20. Ústředního výboru Komunistické strany Číny
Budování společenství se sdílenou budoucností lidstva je vznešeným cílem, o který usiluje diplomacie…
- 9:16 Miroslav Josef Bezecný: Já, Pražák, učím venkovany, jak se nakládá zelí
- 13:57 Jiří Paroubek: Dětina Stanjura a vlajková válka
- 12:40 Petr Brandtner: Nemilosrdné zrcadlo naší doby aneb My všichni jsme vinni
- 11:51 Vladimír Ustyanovič: Lidovecké theatrum mundi
- 12:26 Zdeněk Jemelík: Kdo se ujme Ministerstva spravedlnosti?




