Od počátku bylo poznamenáno dvěma protichůdnými tendencemi, které měly v různých zemích různou sílu a různé osudy. Tyto dvě protichůdné tendence odpovídaly dvojakým důsledkům nomenklaturního vládnutí (kdy "kádry rozhodovaly vše" a byly dosazovány shora):

• Na jedné straně respektování faktu, že bez odbornosti, schopností člověka to prostě nejde, takže se projevila snaha podpořit odborníky, organizátory, tvůrčí osobnosti, poctivé lidi (tak, jak se to snažil vylíčit v růžových barvách televizní seriál "Okres na severu", případně jak jsem slyšel po cestě autem do Mostu vyprávět Jiřího Suchého o osudech "Semaforu" a "Divadla na zábradlí", velmi poučné).

Celý rozhovor s J. Suchým ZDE.

• Na druhé straně tu ovšem bylo kritérium političnosti, které v horších dobách (porevolučních, normalizačních) umožnilo, aby se do funkcí dostali lidé nekompetentní, omezení, často i podrazáci či jinak morálně vadní.

Současně s tím působila, zejména v našich československých podmínkách, poměrně upřímná víra v socialismus, která měla na lidi, kteří něco uměli a byli schopni to, co uměli, prosadit i za minulého režimu, pozitivní etický vliv (působila na jejich cítění ve smyslu solidarity, poctivosti, úcty k pravdě apod.).

Malá vsuvka:
Určitou dobu jsem nevěděl, jak přesně protichůdnost těchto dvou tendencí souvisejících se vznikem "nové třídy" a jejími dalšími osudy popsat. Nahrál mně Maxim Druhý, který v komentáři k mému textu uvedl:

"Ve Vašem textu spatřuji určitý rozpor - zatímco u elity v socialismu předpokládáte zákonitou tendenci ke zneužití svého postavení správců národního majetku, tak od elity kapitalistické očekáváte hájení jakýchsi národních zájmů a vzdorování globální moci. Jak ten rozdíl vysvětlíte?