V divadelní hře se to snese, tam to může být legrace, ve skutečném životě už to taková sranda není. A přitom právě takové šaškárny dělá naše vláda. Chlubí se, jak živnostníkům pomáhá, kolik jim dává peněz – a současně jim ty peníze bere, a ještě jim vyhrožuje, že je dá zavřít. Prý na osm let, nechala se slyšet ministryně Schillerová!

Malý český živnostník je z toho zmatený; je nejistý, neví, co smí, co nesmí, a jestli vůbec o něco žádat, aby se nedostal do potíží. A tak mnohý raději o nic nežádá, protože se bojí. Paní ministryně dosáhla svého – ušetřila miliardy, které nemusí vyplatit. Vláda jednou rukou živnostníkům peníze dává, druhou jim je bere, a pod stolem je skrytě nožičkama okopává. „Ó my se máme!“ volají živnostníci.

Možná si čtenář řekne, že to je přehnané, že se tak vláda přece chovat nemůže. Živnostník a podnikatel ví své. Může se tak chovat, a chová se tak!

Píšou nám živnostníci, po kterých se začínají vozit finanční úřady a velmi tvrdě se domáhají vrácení „pětadvacítky“. Přitom podnikatelé na dávku měli prokazatelný nárok, splnili všechny podmínky a zákon neporušili. Jenže v naší zemi už platí, že úřad má vždy pravdu. Posuďte sami: