Dlouho jsem myslel, že nejhorší stranou s parlamentním potenciálem je SPD, a to z hlediska svého bezpřívlastkově individualistického pravicového programu (i když se k pravici formálně nehlásí, aby jí to neubíralo voliče), nacionalismu, euroskepticismu, utilitarismu, absolutního nedostatku kvalitních kandidátů a velmi nemoudrých vystoupení svých kandidátů, jimž vévodí sám stranický předseda.

Pak se zjevil pokus o návrat klausismu do české parlamentní politiky v podobě Trikolory, která ke všemu výše uvedenému přidala ještě pravicový extremismus a nesnesitelnou aroganci svého zakladatele Klause mladšího, kterou se zdárně naučil od svého otce.

Bohužel tím však cesta do hlubin politické dekadence neskončila, a světlo světa spatřil Volný blok. Strana, která ke všemu výše uvedenému přidala ještě prvky hospodského rváčství na půdě naší PS, snahu o otevřené popírání demokracie, a explicitní pohrdání životy druhých v podobě odmítání ochranných protiepidemických opatření vyniká též velmi bizarní kombinací svých nosných "lídrů".

Když se na jednom místě sejde hospodský rváč východoevropského typu Volný, mocensky neukojitelná klausovka Bobošíková kandidující v minulosti snad již za všechno od krajní levice po krajní pravici, její snad ještě méně soudná žačka Lipovská a šiřitelka absolutních nesmyslů o očkování zpěvačka Csáková, o legraci nemůže být nouze. Tomuto názorovému panoptiku pak šéfuje bývalá poslankyně ČSSD Volfová, která uskutečnila významný názorový přemet, když z levicové proevropské strany postupně konvertovala až k extrémně nacionalistickým anarchokapitalistům.

O Volném je zbytečné se více rozepisovat, jeho excesy plnily stránky médií dostatečně dlouho. Jeho parlamentní dráha nepochybně skončí těmito volbami, neboť tak hluboko kultura politického voliče ještě přece jen neklesla, aby člověk Volného současného vystupování, názorů a rozumového rozhledu mohl mít parlamentní potenciál. Jana Volfová je dávno za svým politickým zenitem, a její příklon k politickému extremismu to jen potvrzuje. Ilona Csáková je dobrá zpěvačka, ovšem s politickým potenciálem podobným Danielu Landovi. Ten však na rozdíl od ní měl alespoň tolik soudnosti, že do aktivní politiky nevstoupil a jeho veřejné vystupování graduje groteskní iniciativou "žlutý špendlík", která „ve jménu lásky“ vyzývá k násilí a občanskému odporu v mysteriozní mlze, kde není ani zřejmé, proč, jak a proti čemu vlastně mají občané bojovat.