Až tam už dnes padáme. Výrok je totiž od velmi známého publicisty a blogera Ladislava Větvičky, které ho asi nikdo nemůže podezřívat ze sympatií k nějaké totalitě (viz). Jenomže Česká „banánová“ republika se v tolika parametrech propadá, že ty druhotné odpadové potraviny, co nám západní část EU podstrkuje ( a co komisařka Jourová nevyřečnila ani zbla), jsou asi tím nejmenším zlem. Teď se o záchranu snaží čeští poslanci, kteří příslušný zákon k tomu projednávají. Sice pozdě, ale přece.

Husák jako jedna z mincí totality

Gustáv Husák byl nomenklaturní kariérista, který i jako právník užil při likvidaci slovenské Demokratické strany výkladu, že nezvolil dodržování platné ústavy Československa, ale politické řešení. To mu bylo nade všechna právní ustanovení a tím se řídil celý život. Jako fanatický komunista pak plnil po roce 1968 všechny úkoly, které mu Moskva nadiktovala. Za hlasitého přikyvování Biľaků, Indrů, Jakešů a dalších.

Nesmyslné hodnocení občanů

Za naprostou tragédie však není možné počítat to, že období normalizace bylo dalším stupněm nesvobody, ale to, jak je to mnohými politiky či novináři dnes celkově hodnoceno. Jako kdyby všichni občané (vyjma tzv. disidentů) žijící a pracující v té době byli jen Biľaky či Jakeši. A to je nesmysl, kterým se záměrně oddaluje pozornost od toho, že Husák a jeho skupina byla sice parta až fanatických bezskrupulózních komunistů, ale nikoliv idiotů. A proto se v normalizaci stavělo pražské metro, stavěly se jaderné elektrárny, bez nichž bychom dnes za draho dováželi energii , stavěly se dálnice, železnice, vodní nádrže (co třeba takové Dlouhé stráně), stavěly se školky pro děti, aby mladé maminky mohly chodit do práce a na organizaci českých školek se jezdili dívat experti ze Západu skoro ze závistí.