Samotné hlasování dlouho vyvolávalo spíš rozpaky – množily se otázky, proč má Bašár Asad bazírováním na volbách obecně za potřebí „provokovat“ Západ (slovy francouzského premiéra) upevňováním své moci, a tak se množily spekulace, že vypsání voleb v dubnu mělo posloužit jen jako jakýsi vyjednávací prostředek – Damašek nabídne, že volby, které za válečného stavu ani nejsou nijak zásadně nezbytné, odloží na pozdější termín výměnou za nějaký ústupek protistrany. Konání voleb tak jasně naznačuje, že pokud byly tyto spekulace pravdivé, nejspíš nebyla „protihodnota“ shledána dostatečně cennou, nebo nebyla předložena vůbec, což při pohledu na triumfy syrské armády na bojišti zase není nic až tak překvapivého. Co by kdo mohl Asadovi (a hlavně jeho spojencům) asi tak nabídnout, když všechny trumfy v rukou drží Damašek (a hlavně jeho spojenci)?
Ve finále se tak ve středu hlasovat bude, a to přesně podle termínů určených syrskou ústavou, což pro změnu Bašáru Asadovi a jeho vládě umožňuje nabídnout pohled na to, že syrský stát řádně funguje i ve válečných podmínkách. I díky tomu, mimochodem, by Bašár Asad podle svých slov jednou rád vešel do učebnic dějepisu jako spasitel Sýrie. A nebude v tom sám, do boje o pouhých 250 parlamentních křesel půjde bezmála 12 tisíc kandidátů, mezi nimiž je i řada významných syrských byznysmenů, což značí, že lidé, kteří fakticky rozhodují o každodenním chodu státu v různých oblastech, ve své většině stojí na straně režimu a neuviděli v něm potápějící se loď vhodnou k opuštění.
Mimochodem, spolu s Asadem to „dál táhnou“ mocné sunnitské podnikatelské klany z Aleppa, Damašku, Homsu i Hamá, byť občas probleskují zvěsti, že některé využívají válečné ekonomiky ke hře na obě strany. Nicméně, podle všeho platí, že Asadova pozice je mnohem pevnější, než jak se jeví ve stále přetrvávajícím podání některých západních mainstreamových titulů. Naopak, tady v Damašku se tak nějak počítá s tím, že se do vlasti – jakmile to situace dovolí a za stejných podmínek jako před válkou – vrátí i bohatí byznysmeni, kteří kontakty a obchody se Sýrií udržují z dočasných exilů v Egyptě či jiných zemích. Ani oni podle všeho své vazby s režimem, bez ohledu na emigraci, nezpřetrhali.
Svou roli v těchto vazbách zcela jistě sehrává skutečnost, že ozbrojený sunnitský džihád či různí lokální warlordi jsou pro velký byznys nebezpečnější, než vláda, na kterou si ostatně i sunnitské elity během dekád vlády Asadů více méně zvykli. I proto sunnitské špičky pomáhaly a pomáhají straně Baas nejen organizováním různých provládních milicí, ale třebas prý i pašováním valut, zbraní nebo kriticky důležitých druhů zboží. Pokračující pokusy různých opozičních skupin o prohloubení sektářských sporů tak často vycházejí jen z jakési setrvačnosti, byť je očividné, že žádná totální harmonie nepanuje ani v řadách „Asadových“ alávitů.
Přijdou masakry?
Pro nynější volby platí totéž, co pro předchozí hlasování z roku 2012, nebo pro dva roky staré prezidentské volby, tedy, že účast se vztahuje jen na občany starší pětadvaceti let a žijící na vládou kontrolovaných územích. A ta se neustále rozrůstají: zatímco se první obyvatelé začali vracet do Palmyry, vláda tvrdí, že se do svých původních domovů mohlo díky rychlému postupu syrské armády a jejích spojenců vrátit na 1,7 milionu lidí. Volby se tak budou konat na celém území Sýrie s výjimkou governorátů Rakká a Idlíb, které jsou pod kontrolou Daeše nebo kajdistické Fronty al Nusrá, a ze stejných důvodů budou omezeny také v provinciích Hásaká a Dejr i Zor, kam Rusko letecky dodává humanitární pomoc.
A právě válka je leitmotivem většiny kandidátů, z nichž někteří se tváří myslitelsky, jiní mafiánsky tvrdě, další se sympaticky usmívají, protože asi myslí „upřímně“, zatímco vystupují coby „mluvčí mučedníků“, ale všichni bez výjimky napomohou konci války i Daeše a všech dalších teroristů. Netuším, jaké procento kandidátů opravdu může vykázat válečné zásluhy, ale vítr a úterní skoro celodenní deštík střídaný deštěm mnohé plakáty potrhal a shodil do obřích louží, což jakýsi zmar svým způsobem připomíná. Tak zvaná vnitřní tolerovaná opozice se krátce před volbami rozhádala a část z ní volby bojkotuje s poukazem, že čas na přípravu kampaně byl nesmyslně krátký, exilová opozice zase třeba ústy Basmy Kadmáníové volby odmítá rovnou a kritizuje i Washington za to, že se k postavě Bašára Asada začal stavět „rozporuplně“, čili, že už ani neopakuje „Asad musí jít“, ale není jasné, proč by si Syřané měli názorů této paní z Bilderbergu nějak víc všímat; to spíš v Bílém domě – kromě Bilderbergu totiž Basma Kadmáníová od roku 2005 pracovala i pro americkou neokonzervativní Radu pro zahraniční vztahy (CFR).
Není jasné, jak vysoká bude volební účast. Jeden chlapík v centru Damašku mi dnes ale se starostlivým výrazem vysvětlil, že volit určitě nepůjde, protože všichni politici přece beztak lžou. A po odmlce dodal: „Jsi z Evropy, tak víš o čem mluvím.“ I tak je (takřka) jisté, že vyhraje strana Baas. Už před předchozími volbami se zřekla své „vedoucí úlohy“, ale to na její pozici nic moc nemění.
Ve městě je ve srovnání s předchozími roky neuvěřitelný klid, který prý panuje už několik měsíců, a z každodenního shonu – v němž se už pořádají i regionální literární festivaly -- nelze nijak vypozorovat, že se pouhých pár desítek kilometrů odsud stále válčí. Daeš v poslední době utrpěl značné územní ztráty a jeho ústup do pouštních oblastí k Rakká i jeho podivná „přetahovaná“ s Al Kajdou o několik vesnic v oblasti u tureckých hranic jako by naznačoval, že se – přinejmenším pro současnost a možná jen pro Sýrii (a související ruské bombardování) vzdal myšlenek na ovládnutí území, na nichž by si jednou zbudoval svůj mýtický chalífát. Zbývají mu tak fakticky jen útoky na principu „hit and run“ a osvědčené teroristické masakry -- pokud by se vzdal i jich, přiznal by tím fakticky svou porážku. A středeční volby mu k šíření strachu, hrůzy a tragédií nabízejí dokonalou příležitost – masy civilistů koncentrované na bezpočtu míst po celé zemi… Středeční parlamentní volby tedy sice mají dopředu známý výsledek, na „osudové“ napínavosti jim to ale nijak neubírá.
Prvních pár hodin v Damašku. Přestalo pršet.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
