Dostal se mi do ruky dokument... Cenzura ve veřejnoprávním médiu! Petr Žantovský odhaluje

16.4.2022 5:00 dop. | Komentář

TÝDEN V MÉDIÍCH Je děsivou ostudou, že se veřejnoprávní – tedy námi všemi placený – rozhlas proměňuje v zatuchlou sedlinu jediných povolených názorů, a to i na hudební dramaturgii. „Ostatně, co chtít po instituci, kdy jedinou názorovou platformu Českého rozhlasu Plus vede dlouholetý normalizační bolševik?“ konstatuje Petr Žantovský v pravidelném přehledu mediálních zajímavostí. V něm se našlo místo i na volání po radikálním rozšíření obnovitelných zdrojů energie a po chápání odříkání jako šanci, ale také na vzpomínku na mimořádnou novinářku.

Dostal se mi do ruky dokument... Cenzura ve veřejnoprávním médiu! Petr Žantovský odhaluje
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mediální analytik Petr Žantovský

Nahlédnutím do magazínu Politiq, který svým čtenářům zprostředkovává obsah zahraničních médií, začíná pravidelný přehled toho, co zajímavého se v uplynulých dnech objevilo ve sdělovacích prostředcích. „Tento server přinesl komentář Siny Fröhndrichové pro stanici Deutschlandfunk. Již titulek je důvodem k řádnému zamyšlení: ‚Čas na radikální odklon od nadměrné spotřeby‘. Zač vlastně autorka agituje? ‚Krize dnešní doby nás nutí radikálně zpochybnit náš životní styl… Zřeknutí se konzumu musí být konečně vnímáno jako příležitost‘. Podívejme se tedy blíže na myšlenkové pochody dámy, která tu horuje pro onu ‚příležitost‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Za pozornost stojí už třeba tato její objevná úvaha: „Co potřebuje člověk k dobrému životu? Střechu nad hlavou, oblečení, zdraví, společnost, péči, něco k jídlu. To všechno vlastně stačí. Někteří si to uvědomují, jiní jsou k tomu nuceni, protože stejně žijí z ruky do úst.“ A co ti druzí? „Sklepy, skříně, trezory, některé bankovní účty jsou plné. Let do Paříže na dvě noci, 20 párů džínů ve skříni, šunka k snídani, steak k večeři, nový smartphone každé dva roky, plastové hračky přepravované po celém světě v obrovských kontejnerových lodích. Málokdy si lidé, alespoň ti, kteří si to mohou dovolit, žijí tak nad poměry. To vše bez ohledu na to, že tím trpí příroda a ostatní lidé – a že vznikají nebezpečné závislosti, viz ruská ropa a plyn.“

Změnou životního stylu se dá ušetřit až 70 procent emisí

„Na jedné straně to trochu připomíná nesmrtelnou scénu z Honzíkovy cesty, kdy babička Honzíka varuje před tím, aby odcizil vejce se slovy: ‚To nesmíš, to je družstevní vajíčko.‘ A na druhé straně to dá vzpomenout na pitomé karikatury z dávných Dikobrazů, kde seděli hnusní imperialisté na žocích peněz a zapalovali si čvaňháka stodolarovkou. Jestli na tom nebyl líp chudák Malý Bobeš nebo Frantík v Kovářské uličce. Ti sice neměli k snídani šunku, ve skříni džíny a nový smartphone, ale zato dobře věděli, kdo je třídní nepřítel, a to je vlastně obohacovalo. Do tohoto světa nás teď vrací myslitelky typu té dámy z německého rádia,“ upozorňuje mediální analytik s tím, že skutečné highlighty však ta paní vypustila v závěru komentáře.

Anketa

Jste pro odstřižení se od ruských dodávek plynu a ropy?

94%
hlasovalo: 65024 lidí
„Nejde jen o to koupit levnější vepřovou panenku místo vepřové svíčkové. Jde o snížení konzumu a také snížení závislostí.“ Dokonce k tomu má statistiku, a ne ledajakou: „Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu by se změnou životního stylu dalo do roku 2050 ušetřit až 70 procent všech emisí. Co se nevyrábí, nekupuje a nespotřebovává, nepotřebuje energii. A ne, nejedná se o odříkání. Jde o zisk. Osobní a nákladní auta, která nehřmí na silnicích, jsou také dobrá pro uši“. „To už přechází při četbě zrak. Zlikvidujeme mezinárodní dopravu, abychom ochránili svůj sluch? Nezní to marně, ale je to pitomost jak dům. Jak budou převážet čipy a jiné nesmysly, nebude-li kamionů? Na koloběžkách? Ne. Vrátíme se na stromy, tam nebudou žádné čipy potřeba. Akorát pořád budeme produkovat uhlíkovou stopu. Co s tím? Nejíst, nepít, mlčet a včas vyhynout,“ podotýká Petr Žantovský.

Radikálně rozšířit OZE a konečně chápat odříkání jako šanci

Tak daleko dle něj však německá myslitelka nejde. „Jí stačí starý dobrý znárodňovací a zdaňovací pseudosocialismus: ‚Existují domácnosti, které se neobejdou bez ještě většího množství potravin – ty je třeba podpořit. Na to existují páky: vyšší daně na vysoké příjmy, a proč nezavést daň z bohatství?‘ A aby nebylo pochyb o autorčině autentickém zápalu, text korunuje věta: ‚Změna kurzu znamená upřímnost – radikální rozšíření obnovitelných zdrojů energie a konečně chápat odříkání jako šanci‘. Proč ne. Ale jako první nechť si začne odříkat paní Fröhndrichová, ti, co jí za ty nesmysly platí, ti, co na ní vydělávají, a ti, co nás ostatní budou nutit k naplňování té zrůdné ideologie. Pak se rozhodujme každý za sebe,“ doporučuje mediální odborník.

„Dostal se mi do ruky dokument, svědčící o tom, že ve veřejnoprávním Českém rozhlase panuje cenzura. Nejen ta politická, o níž se v Parlamentních listech už dříve psalo, ale dokonce i kulturní. Ten dokument je otevřený dopis Vladimíra ‚Lábuse‘ Drápala, šéfa vydavatelství Guerilla Records, která už mnoho let zachraňuje archivní poklady českých hudebníků z dob komunismu i po něm. Je to vydavatelství samozřejmě minoritní, určené pro specializované publikum, ale i to přece musí podle zákona 484/1991 Český rozhlas obsluhovat příslušnou kulturní nabídkou, Jenže se mu nějak nechce,“ upozorňuje Petr Žantovský a přidává text dopisu:

Ve veřejnoprávním rozhlase si playlist rozvracet nedáme

„Pane řediteli, paní šéfredaktorko Dvojky, dostala se ke mně skrze sociální sítě a posléze v článku na webu hlidacipes.org informace, že paní Tereza Boučková byla napomenuta proto, že na stanici Dvojka ČRo v Nočním Mikrofóru při debatě se svým hostem, hudebnicí a spisovatelkou Evou Turnovou, pouštěla ‚nevhodnou‘ hudbu. Mám to štěstí, že obě dámy znám, ba dokonce je považuji za své přítelkyně, a tedy se mě tato událost osobně dotýká. A to nejen z tohoto důvodu, nýbrž zejména proto, že jsem majitelem hudebního vydavatelství Guerilla Records, které se vydáváním ‚závadné‘ hudby přímo programově zabývá. Jsme totiž kmenovým vydavatelstvím skupin The Plastic People Of The Universe a DG 307, jejichž tvorba v pořadu zazněla.

Mimo toho jsme vydali na 200 titulů hudby, která nejen, že se zřejmě na Váš tzv. playlist oficiálně nikdy nedostane, ale daleko smutnější je, že za její pouštění může být dnes někdo dokonce potrestán. Vydavatelství Guerilla Records vloni oslavilo 20 let od založení, ale jeho historie sahá hluboko před rok 1989, kdy jsem za distribuci stejné hudby byl sledován StB a občansky degradován. Dalo by se tedy říci, že jsem se snažil narušovat informační blokádu, která v totalitním režimu panovala, a ostatně to je také důvodem, proč Vám píši i dnes. Od pádu komunismu, cenzury a svatého přesvědčení vyvolených členů komunistické strany, že nejlépe vědí, co je pro ‚obyčejného člověka‘ dobré, totiž uplynulo víc než třicet let. Nechce se mi věřit, že by ve veřejnoprávním médiu platilo ‚staré dobré‘, že playlist si rozvracet nedáme!

Rozhlas se mění v zatuchlou sedlinu jediných povolených názorů

Jsem přesvědčen, že pokud rozhlasový publicista nabídne posluchačům hudbu, která se daného tématu přímo dotýká, a v tomto případě výše zmíněná hudebnice na těchto nahrávkách dokonce sama hraje, mělo by to být logickým doplněním celkové dramaturgie pořadu a kvitováno s povděkem za osobní iniciativu. Ba dokonce by měla být samozřejmostí vzájemná provázanost a empatie, aby se nestávalo, že je oznámeno úmrtí hudebníka a vzápětí hraje skladba zcela jiného interpreta, popřípadě se tazatel vyzná ze svého obdivu k Beatles … nebo Vladimíru Mišíkovi … a následuje hudba některé z hvězd normalizačního šoubyznysu. Což je, bohužel, na Vaší stanici zcela běžné…“

„A za autorovým podpisem stojí dodatek – držitel osvědčení za odboj a odpor proti komunismu.
Co k tomu říci. Je to děsivá ostuda, že se veřejnoprávní – tedy námi všemi placený – rozhlas opět proměňuje v zatuchlou sedlinu jediných povolených názorů, a to i na hudební dramaturgii. Ostatně, co chtít po instituci, kdy jedinou názorovou platformu Českého rozhlasu Plus vede dlouholetý normalizační bolševik?“ ptá se Petr Žantovský.

Radní budou nahrazeni stejnými, jen s jinou stranickou plackou

V té souvislosti připomíná, že Fialova vláda ohlásila radiální změny ve veřejnoprávních médiích. „Hodlá vymístit dnešní radní ČRo a ČT – není mi proto jasné, proč se vede taková pranice o neobsazená místa v Radě ČT, když to má být jen do srpna. Taková změna může mít dvojí různý efekt. Buď je opravdu třeba vyhnat z těch křesílek radní, kteří mlčí k obsazování klíčových postů starými strukturami a k zakazování nekomerční hudební kultury, a nahradit je politicky nezávislými a kulturně vzdělanými osobnostmi. To je jedna možnost. Druhá, ta horší, spočívá v odstranění jedněch indiferentů a jejich nahrazení jinými, stejnými, jen s jinou stranickou plackou. A karavana půjde dál stejně kulhavým krokem. Uvidíme, jak se dnešní mocní pochlapí. Vzhledem k mému věku a dlouhému pobývání v prostoru českých médií mi ovšem dovolte jistou skepsi,“ žádá mediální analytik.

Anketa

Jste pro zbudování základny NATO na českém území?

3%
96%
hlasovalo: 83677 lidí
A na závěr si nechal vzpomínku na novinářku, která pravidelně přispívala svými komentáři i pro ParlamentníListy.cz. „Strašně to letí. Tuhle větu si asi často říká každý z nás. Já jsem si ji s velikým mrazením v zádech uvědomil minulý týden. 6. dubna totiž uběhly už dva (!) roky ode dne odchodu nejlepší české novinářky Terezy Spencerové za modrý obzor. To slovo ‚nejlepší‘ prosím nebrat jako nadsázku. Tereza byla mimořádně pracovitá, profesionální, nestranná, nikoho podobného v té důslednosti zde neznám. Jistě tu máme řadu dobrých a řadu mizerných žurnalistů, ale holt Tereza byla jen jedna. Kdo ji znal zblízka, nebo jen četl její pravidelné ‚ranní kávičky‘, dá mi za pravdu,“ nepochybuje Petr Žantovský.

Ani na zmínku o odchodu významné novinářky se ČT nezmohla

A zdůrazňuje, že navíc byla statečným člověkem. „Bývali jsme spolužáci na Fakultě žurnalistiky koncem 80. let. To ještě nosil/a jméno Dimitrij Spanilý a tvrdím, že to byla nejchytřejší bytost v celém ročníku. Debaty s ní/m byly vždycky velice podnětné, měl/a už tehdy obrovský přehled o zahraničněpolitických souvislostech, které později přetavila v dlouholetý zájem o dějích v arabském světě. A mimochodem, chodili jsme v rámci povinného školního tělocviku do Opletalovy ulice na volejbal – tehdy ještě spolu s dnešní veřejnoprávní moderátorkou Marcelou Augustovou. Vzpomeneš, si, Marcelo? Asi ne. Když Tereza odešla, nevěnovala tomu, myslím, tvá Česká televize ani zmínku,“ oslovuje mediální odborník bývalou kolegyni.

Terezina statečnost podle něj spočívala i v tom, že dokázala dotáhnout přeměnu svého biologického pohlaví, a ještě o tom napsat vůbec první knihu u nás. „V ní se snažila detabuizovat toto téma, jež je krušné zejména pro ty, kterým bylo dáno jakési biologické a jakési psychické zadání, a ta dvě se neshodovala. Tehdy jsem za nejlepší zprávu vůbec přijal fakt, že Terezinu proměnu celé její okolí přijalo jako ryze osobní věc, která nemá sebemenší dopad na kvalitu její novinářské práce. Události posledních dvou let Terezina života ale nebyly dobré. Nejprve se jí zbavil majitel Literárních novin, dokud ještě vycházely, Miroslav Pavel. Proč to udělal, nevím, neptal jsem se ho,“ přiznává Petr Žantovský.

Druhá rána v tak krátké době by zranila i drsnější náturu

Za nesporný fakt bere, že Tereza Spencerová byla nejvýraznější tváří těch novin a jistě pro mnoho čtenářů hlavním důvodem, proč si je přečíst. „Naštěstí touž dobou z Literárek na Primu přešel také vynikající editor Mirko Raduševič a tomu se, myslím, podařilo pomoci Terezině přestupu do Primy, kam psala na portál iPrima výtečné komentáře od počátku roku 2019, kdy tam ještě vládla Jitka Obzinová, jejímž cílem bylo otevřít názorové spektrum doširoka a nevést propagandistický monolog, jako to dělá většina ostatních médií. Nicméně Jitka Obzinová vystřelila z Primy v květnu 2019, zhruba v době, kdy tam nakráčel nový americký parťák – CNN. Na apríla 2020 pak dostala padáka z Primy i Tereza Spencerová. Druhá rána v tak krátké době by zranila i drsnější náturu,“ míní mediální analytik.

Neví ovšem, zda lze vyhazov z Primy dát do přímé souvislosti s brzkým novinářčiným odchodem. „Nad tím nechť se zamyslí ti, kdo jednu ze svých nejlepších sil vyhodili. Pro mě a mnoho dalších Tereza zůstane pořád někde blízko nás, aby nám přes rameno nakukávala: hele, tohle nepiš, to je blbý, nemáš to ozdrojovaný, co když je to všechno jinak? Ta schopnost konstruktivně pochybovat, to je ústřední novinářská přednost, která většině naší novinářské obce chybí. Tereza jí měla na rozdávání. Přeškoda toho minulého času,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

Připouštíte, že policie někdy selže

V poslední době je to bohužel čím dál častější jev. Vy za ním vidíte generační obměnu. Co ale třeba vyčerpanost policistů? Podle mě jich máme málo. Není třeba vyřešit i toto? A co třeba jejich financování?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Knihkupci odmítnuta, přesto se Hamplovy knihy prodaly tisíce. Zásadní objev? Ben Kuras ho předložil

20:20 Knihkupci odmítnuta, přesto se Hamplovy knihy prodaly tisíce. Zásadní objev? Ben Kuras ho předložil

Ben Kuras se v recenzi psané pro ParlamentníListy.cz věnuje knize sociologa Petra Hampla Prolomení h…