Pravda o Tereze? Jedním slovem je to jedno slovo: pravda.

Tereza byla Paní novinářkou. Být novinářem znamená ctít pravdu víc než vlast, víc než vládu, víc než politiku, víc než vlastní názor. Mít pak v erbu ono husovské "Braň pravdu". Terezu to řemeslo naučili v četce, kde působila sedm let v zahraniční redakci. V letech 1991 až 1992 byla mimo jiné v Egyptě jako zahraniční zpravodaj ČTK pro Blízký východ. Tam se nedá exhibovat, zprávy se nepodepisují. Autorství se nenosí. Copyright neexistuje. Naučila se zde respektovat a přiznávat zdroje, nespinovat formulace a poslouchat smysl řečeného. Obrovský dar veřejnosti.

Potkal jsem ji v Literárních novinách. Bývalý majitel Economie Miroslav Pavel ani netušil, že spolu s trvale prodělečnými, ale o to potřebnějšími novinami koupil i možnost, jak list zapsat do dějin žurnalistiky. Tereza tam dělala sama, o své vůli a v podstatě skoro zdarmo. (jo, Mirku, ty kapitalisto...) mediální veřejnou službu. Nahrazovala chybějící informace zahraničních zpravodajů ČTK, Českého rozhlasu a České televize, nebo přinášela jiné úhly pohledu, která prorežimní novinářští slouhové ignorovali.