Jenže ve svém rozhlasovém interview určeném široké veřejnosti pan Dejmek propagandisticky lže (https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/odsun-nemcu-angela-merkelova-jindrich-dejmek_1806211301_pj), když tvrdí, že „britská vláda zásadní rozhodnutí o provedení transferu z Polska a Československa učinila už v létě 1942… Čili spojenci o tom zásadně rozhodli v reakci na vývoj druhé světové války již v letech 1942 až 1943“ To není pravda. 2. 7. 1942 napsal Anthony Eden v memorandu svým kolegům v britské vládě: „Rovněž žádám své protějšky, aby obecně přistoupili na poválečný transfer německých menšin ze střední a jihovýchodní Evropy do Německa v případech, kdy se to bude jevit jako nezbytné a žádoucí.“ Kabinet svolil. To však nepředstavuje v žádném případě konkrétní souhlas s vyhnáním Němců z ČSR, Polska, Jugoslávie nebo z Maďarska! Pana Dejmka usvědčují z manipulace s historickou pravdou i události v roce 1945.

Před odjezdem z Velké Británie do Moskvy vedl Edvard Beneš 13. a 20. 2. 1945 poslední rozhovory s Philipem Nicholsem, britským vyslancem u československé vlády v Londýně. „Žádal jsem (Beneš)… jasnou a definitivní formuli, zejména abychom mohli vydati zákon, v níž by byly tyto tři zásady: (a) zásadně se stanoví transfer, (b) zbavují se všichni Němci našeho občanství, (c) zřizuje se úřad na provádění transferu.“ Nichols naopak požadoval, aby zákony o vyhánění vznikly až na základě dohody s vítěznými mocnostmi a naléhal, aby československá vláda v této věci pouze ohlásila jen svůj program, nikoli aby vydala zákon.

Beneš pak pronesl k Nicholsovi ve spojitosti s transferem československých Němců nezastřenou výhrůžku: „O tom budu jednat v Moskvě… eventuálně se dohodnu s Moskvou a provedeme to sami.“ Tak se také stalo, ČSR tedy československé Němce vyháněla hned od 9. 5. 1945 bez vědomí západních spojenců jen do sovětských okupačních zón – Američané československé Němce téměř do konce roku 1945 do své okupační zóny nevpouštěli a bránili Čechům tak učinit ilegálně. Na poslední vzájemné pracovní schůzce, 22. 2. 1945, doporučil Winston Churchill Benešovi, obdobně jako předtím Nichols, aby ČSR nerozhodla o transferu německého obyvatelstva bez souhlasu velmocí, tedy aby ČSR nejdříve získala souhlas Velké Británie, USA a SSSR, než začne transfer realizovat. Stejný názor v této věci zastávali i Američané. Což přeloženo do běžné, nediplomatické řeči se rovnalo zákazu.

Proč se, pane Dejmku, snažíte navodit, že Velká Británie a USA se rozhodly pro transfer již v roce 1942, když se mu ještě v roce 1945 snažily zabránit?