Rozpálené hlavy trochu vychladly, začínají dominovat jiná témata, v Evropské unii jde už dávno o něco jiného a nově zvolení poslanci Evropského parlamentu se musí připravit na to, že až do Bruselu konečně dojedou, bude už o všem dávno rozhodnuto. Přesto to, co se událo, za jistou rekapitulaci – abychom nezapomněli a abychom se poučili do budoucna – stojí.

My – v IVK – jsme neudělali tu chybu, že bychom si mysleli, že mohou volby něco podstatného v EU změnit, ale přesto si troufám říci, že jsme spokojení s tím, že volby určitou „trhlinu“ v evropském myšlení (i u nás doma) způsobily. Na rozdíl od nás měla řada lidí z našeho „tábora“, který je v podstatě táborem kritiků evropského integračního procesu a evropského nadstátu, beznadějně vzdáleného od lidí, od jednotlivých občanů evropských členských států, příliš velká očekávání. Už už viděli změnu, což však poněkud diskredituje kvalitu jejich politického myšlení.

Silně jsem si to uvědomil při povolebním čtení předvolebního rozhovoru Maria Fantiniho, mimořádně kvalitního šéfredaktora časopisu European Conservative, s redaktorem týdeníku Junge Freiheit Moritzem Schwartzem (ze 7. června 2024), který byl publikován v den zahájení voleb. Německý redaktor ve svých otázkách opakovaně mluvil o nadcházejícím „historickém bodu obratu“, o „masivním pravicovém trhnutí“ (Rechtsruck), o očekávaném vzniku pravicových většin v řadě zemí (on říkal s výjimkou Švédska, Finska a Německa), atd.