Václav Klaus: Neúplných 100 let samostatného Československa a rizika současné éry

29.09.2018 17:40 | Zprávy
autor: PV

Vystoupení na Trnavských právnických dnech

Václav Klaus: Neúplných 100 let samostatného Československa a rizika současné éry
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Klaus

Děkuji za pozvání do Trnavy, děkuji za pozvání na Trnavské právnické dny, které se letos pořádají v roce stého výročí vzniku společného státu Čechů a Slováků. Chápu to jako dobrou příležitost přijet v této chvíli na Slovensko, a říci právě k tomuto tématu pár slov. Trochu se mu vyhýbáme a když o něm mluvíme, tak málo analyticky. Zkusím toto téma pojmout trochu netradičně.

Jestli se nemýlím, u Vás v Trnavě jsem – přes opakovaná pozvání, která jsem od Vás v posledních letech dostával – ještě nikdy nemluvil. I proto si velmi vážím toho, že zde dnes mohu být, i když - abych se přiznal – nevím, jestli já patřím na „právnické dny“. Nejsem právník, musíte mne brát jako laika, který se nějakou podivnou shodou okolností připletl na Vaše odborné shromáždění.

Nejsem ani historik. Zajímá mne daleko více to, co se děje teď, ale vycházím ze svého hlubokého přesvědčení, že je to dnešní s minulostí daleko těsněji propojeno, než si většinou myslíme. Jsme daleko více determinováni svou minulostí, než jsme si ve své pýše ochotni přiznat. Dovolte mi učinit k tématu, které naznačuje název mého vystoupení „Neúplných 100 let samostatného Československa a rizika současné éry“, několik poznámek. Za Vaše pozvání opravdu děkuji. Nemluvím na Slovensku příliš často.

I.

Začnu pohledem zpět. Před sto lety se na mapě světa objevilo do té doby neznámé slovo Československo, společný stát Čechů a Slováků. Jeho vznik byl důsledkem využití příhodného historického okamžiku, na nějž oba naše národy dlouho čekaly. Byl zužitkováním příležitosti, kterou oběma našim národům nabídl konec první světové války a prohra – a tím i dočasné výrazné oslabení – Německa, našeho vždy problematického souseda, na straně jedné[1], a rozpad už dlouho jen na vlásku visícího mnohonárodního Rakouska-Uherska, na straně druhé.

Tvůrci našeho státu – Masaryk, Beneš, Štefánik – intenzivní zahraničně politickou aktivitou prosadili, že byl tento nový stát mocnými tohoto světa příznivě přijat, že byl rychle uznán a že byl v podstatě hned od počátku respektován mezinárodní komunitou. Méně vlídně byl přijat našimi bezprostředními sousedy. O tom už bylo řečeno a napsáno mnoho a mnohé jistě bude řečeno a napsáno v následujících týdnech v souvislosti s jeho stoletým výročím. V tomto žánru já dnes své úvahy vést nebudu. Není tam co nového objevovat.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Ondřej Krutílek byl položen dotaz

Hodnocení EU

Proč když hodnotíte EU, naše členství, zmiňujete jen pozitiva? Podle vás je vše zalité sluncem? U jiných stran jako třeba STAN to chápu, ale u ODS? To už jste stejně prounijní? Dřív jste nebývali a byli jste podle mě racionální, což už v případě EU u vás neplatí, což mě mrzí. Nechápejte mě špatně, j...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Sobectví jednotlivých zemí je brzdou pokroku?

15:21 Ladislav Jakl: Sobectví jednotlivých zemí je brzdou pokroku?

V minulých týdnech si někteří z nás připomínali výročí vítězství nad nacistickým Německem. A slyšeli…