Vaše věc: Průzkum STEM pro Právo aneb kdo všechno má větší problém než Paroubek

15.10.2011 13:11 | Zprávy
autor: vasevec.cz

Média se snaží různě interpretovat průzkum agentury STEM pro Právo, který dnes tento deník zveřejnil s titulkem „Paroubkův problém: příliš odpůrců".

Vaše věc: Průzkum STEM pro Právo aneb kdo všechno má větší problém než Paroubek
Foto: Filip Jandourek
Popisek: Předseda NS-LEV 21 Jiří Paroubek

Tak předně je velmi zajímavé, že ačkoliv 68% dotázaných říká, že je informace o vznikající levostředové straně „Národní socialisté - Levice 21. století" nezajímají, ví o ní drtivá většina dotazovaných, tedy 70%. Dotazovaní tedy říkají něco jiného, než pak dělají - bojí se přiznat, že se o nový politický subjekt zajímají. To je výhoda silné, kontroverzní osobnosti a politiky, kterou prosazuje.

Paroubkův problém by totiž byl, kdy byl všem jedno. Představte si Bohuslava Sobotku, Michala Haška či Vojtěcha Filipa, jak zakládají nový politický subjekt. Aniž bych chtěl kohokoliv z nich urazit, asi by to bylo všem tak nějak jedno. U těchto politiků opravdu platí citát z Dykovy básně Země mluví: „Opustíš-li mne, nezahynu! Opustíš-li mne, zahyneš!". Oni se totiž vezou se značkou své strany, nikoliv obráceně.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

JUDr. Renata Vesecká byl položen dotaz

Žaloba za neplnění slibů

Dobrý den, co si s vaším právním vzděláním myslíte o žalobě, o které prý uvažuje předseda senátu Vystrčil, a která má být mířena na Babiše s Macinkou za ta, že neplní své sliby? Stalo se někdy, že by byl politik žalovaný za to, že neplní slib? A je to vůbec právně možné? Protože za mě se politiků, c...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

15:49 Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Denní glosa Jiřího Weigla