K velkému překvapení NATO (soudě dle následující zmatečné rétorice prezidenta Recepa Erdogana) sestřelilo Turecko ruský bojový letoun, frontový bombardér Suchoj Su-24M, čímž se buď zachtělo zavděčit (komu?), nebo zcela šíleným způsobem shodilo masku a vyložilo karty na stůl, dost možná k nemilému zděšení svých spojenců v NATO. Která z variant je ta správná se možná dost brzy dozvíme. To že NATO nečekalo jako celek krok Turecka, o tom svědčí neochota členů aliance konzistentně podpořit tureckého prezidenta; americký prezident naznačil, že daný incident představuje problém vzniklý mezi Tureckem a Ruskem. Právě reakce spojenců znejistěla Erdogana, který již stačil několikrát korigovat svou rétoriku. Není proto zcela jasné, zda akt sestřelu byl promyšlenou akcí či svévolným rozhodnutím jednoho inkriminovaného lehkého stíhače F-16, který vypálil za vracejícím se z akce Su- 24 tepelně naváděnou střelu vzduch-vzduch.
Zajímavým se zatím jeví klid před možnou bouřkou – vyčkávací role Ruské federace, která slíbila uvalit, úkazem prezidenta Putina také uplatnila, na Turecko sankce, jejichž rozsah pokrývá vojenská i ekonomická opatření. Jisté však je, že ruské letadlo letělo v konfiguraci na přistání, bez doprovodu stíhacího letadla, které bombardéru kryje záda. V ten moment bylo atakováno zezadu (zezadu a ze spodu). Stalo se tak na syrském území, jednoho z pilotů zabili turečtí radikálové v Sýrii, „umírnění rebelové“, když na snášejícího se na padáku vystříleli svou munici za výkřiků Allahu Akbar . Všimněme si, že zohavené tělo pilota (rebelové je zostudili již mrtvé na zemi) vrací Rusům právě Turecko. To vše je znepokojivé zaprvé proto, že ruský stroj prováděl koordinovanou akci s NATO (nedávno Američané a Rusové podepsali protokol o předávání informací, kde se nacházejí operující nad Sýrií letadla spojenců a Ruské federace), jejichž společným cílem je přece likvidace Islámského státu (Daeš). Su-24 se vracelo z akce proti IS a nemohlo nijak ohrozit žádný objekt na území Turecka. Kdo si dnes vzpomene na slova Erdogana, který před třemi lety tvrdil, že pokud letoun (v daném případě turecký, který narušil území Sýrie) vnikne na pár sekund nad cizí teritorium, by neměl být sestřelován. Turci nejen že zapomněli na vlastní postoj, ale dokonce si na Su-24 počkali: rozmístili kamery (očividně na stativech) a celému světu převedli padající bombardér zachvácený plameny pěkně z různých úhlů. Dokonce se vytasili s nahrávkou, kde pilot F-16 varuje Su-24. Potíž je v tom, že turecká nahrávka varuje ruský letoun z přiblížení k tureckému území, není tam však zmínka o vniknutí Rusů na území Turecka.
Daná fakta není složité najít v médiích. Smysluplné však bude, když si incident se Súčkem dáme do vztahu k několika „nedávným“ jiným sestřelům: máme na mysli letadlo Malajsijských aerolinií nad ukrajinským Donbasem (2014), údajně sestřelené raketou Buk takzvaných proruských rebelů, dále ruské letadlo Aeroflotu Tupolev Tu-154M, které ukrajinská armáda během cvičení omylem sestřelila nad Černým mořem v roce 2001, jež letělo z Tel Avivu do Novosibirsku, dále pak jihokorejský Boeing 747-230B, který sestřelili Rusové nad vlastním teritoriem a íránský letoun mířící z Teheránu do Dubaje sestřelený americkou raketou v roce 1988. Íránské civilní letadlo, které letělo v předepsaném koridoru, bylo omylem identifikováno americkým plavidlem Vincennes jako íránská stíhačka F-14. Američané odpálili raketu zeměvzduch a nad částí Perského zálivu patřícího Íránu sestřelili dotyčný civilní letoun. Zemřeli všichni lidé na palubě. Sovětský svaz (nástupnický stát Ruská federace) v roce 1983 sestřelil jihokorejský Boeing letící z New Yorku do Soulu, po té co Jumbo Jet neplánovaně provedl manévr a vnikl do sovětského teritoria. V tomto stroji měl letět Richard Nixon, ale CIA se zasadila o to, aby do tohoto letounu nenastoupil. I v tomto případě zemřeli všichni cestující. Letadlo Aeroflotu sestřelili Ukrajinci v roce 2001, načež následoval výrok tehdejšího prezidenta Ukrajiny Kučmy, který se vyjádřil ve smyslu, že se přece stávají i „horší věci“… Letadlo Malajsie nad Doněckem bylo sestřeleno za nezvyklých okolností: vzdušný prostor nad separatistickou oblastí nebyl Kyjevem (Kijivem) uzavřen pro civilní lety. Letoun sám byl směrován jakoby do rány rebelům a dodnes veřejnost neslyšela nahrávky radiové korespondence mezi řídícím střediskem letového provozu v Kyjevě a palubou nešťastného letounu. Tuto tragédii nepřežil nikdo. Na závěr malého exkurzu můžeme dodat, že Sovětský svaz sestřelil americké vojenské výzvědné U-2 (1960) nad Sverdlovskem ( vlastním teritoriem ). Pilot Gary Powers přežil. Američané sestřelili ruský transportní vojenský Ilujšin- 12 nad územím Číny v roce 1953, poslední den konfliktu v Koreji. Pád Iljušinu nikdo na palubě nepřežil.
Vraťme se však k sestřelenému vojenskému bombardéru Su-24M nad Sýrií 24. listopadu 2015 v dopoledních hodinách. Z hořícího letadla se stačili katapultovat jeho pilot podplukovník Oleg Peškov a navigátor Konstantin Murachtin. Osud kapitána byl již popsán. Murachtin byl za dramatických okolností evakuován záchranným oddílem z inkriminované oblasti. Měl vyjádřit přání pokračovat v misi po krátkém kurzu zdravotní rehabilitace. Než vrchlíky padáků katapultovavších se pilotů splaskly, velice intenzivně proti nim vyrazily oddíly radikálů „šedí vlci“ provázené jinými oddíly, které Vladimír Putin označil jako „tajemné“. Všichni tito vojáci usilovali o smrt sestřelených pilotů. Projevili brutalitu, kterou vůči posádce sestřeleného letadla Evropa naposledy viděla za II. světové války ze strany nacistů. Když americký generál Wesley Clark instruoval britského generála Michaela Jacksona v roce 1999, že je třeba vyprášit Rusy z prištinského letiště, Jackson tehdy řekl, že přece kvůli incidentu v Prištině (Rusové obsadili objekt dříve než NATO), nerozpoutá III. světovou válku. Britský generál si byl vědom, že je nebezpečné zahrávat si s ohněm, jinými slovy dotýkat se drátů spadlých na zem. Věděl to i Nikita Chruščov během tzv. Karibské krize v roce 1962. Nezbývá než se ptát, zda míru logiky a soudnosti bude schopen projevit turecký prezident. Zda se aspoň omluví za útok vedený „nesamurajským“ způsobem, v daný okamžik vedený proti již neozbrojenému letounu, který ani není určen pro manévrový boj.
Vzpomene si vůbec někdo, že turecké letouny pravidelně narušují syrské území (mandát pro to žádný neexistuje) a bombardují Kurdy, kteří jsou spojenci v boji proti IS? Bude více než zajímavé sledovat vývoj následujících týdnů. Neměli bychom zapomínat, že jsme všichni na jedné lodi, že pravděpodobně bojujeme o uspořádání nejen v Evropě, za to, aby náš svět zůstal zachován s jeho současnými výdobytky. Tento článek není psán pod zástavou tzv. kremlbotů. Je napsán ve znamení historického kontextů s přáním obnovení stability a důvěry ve světě.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
