Jak je možno vytvořit institut Dodavatele poslední instance, když už klasikové liberalismu věděli, že každá nekontrolovaná moc se zneužije. Moc musí být kontrolovaná buď tržním mechanismem v rámci konkurence nebo demokratickým státem. Vznik monopolu byl nepřípustný a dokonce trestný.

Poté, co neuspěl na Západě státem řízený poválečný sociální stát, vrátila se Evropa k liberalismu, nazvanému neoliberalismus, na základě děl F.A. Hayeka realizovaných premiérkou Thatcherovou a dalšími. Neoliberalismus ovšem oproti starému liberalismu vznikl v jiném prostředí. Prostředí už bylo ovládáno do značné míry ekology a socialisty, bylo vyspělé zdravotnictví a sociální politika, které nezapadaly do tržní ekonomiky. Státní výdaje se nedaly výrazně omezit, ačkoliv se o tom stále mluvilo, vždy to skončilo fiaskem. Přesto přinesl neoliberalismus výrazné změny na Západě a potom byl realizován na Východě po pádu komunistických režimů. Jeho odlišnost oproti starému liberalismu byla především v přijetí globalismu a akceptaci monopolů.

Globální trh

Vyjma návratu k volnému trhu vznikla v neoliberalismu tzv. „otevřená společnost“. Společnost otevřená všem vlivům, bez hraničních omezení, společnost cestování bez hranic, společnost volného pohybu zboží, kapitálu a lidí. Teoreticky vypadala velice pěkně a také její počátky byly slibné.

Celosvětový trh měl být vládcem, jemu se mělo vše přizpůsobit, stát měl být jen „nočním hlídačem“, neměl mít v rukou žádné výrobní prostředky. Tak se začaly dovážet z Číny nejprve nekvalitní a nenáročné výrobky, později stéle sofistikovanější, jak se z Číny stával technologický gigant. Dovozcem nebyla jen Čína, ale další země Dálného východu. Nakonec už bez dovozu nedovedly evropské montovny sestavit žádný výrobek. V Evropě podniky ukončovaly činnost, z průmyslové zóny v Manchestru se stalo město duchů, v Liverpoolu se v bývalých docích zřídilo muzeum Beatles a další kulturní akce, lodě se začaly vyrábět v Pákistánu. Na Východě byl globalismus spojen s privatizací a návratem trhu, což znamenalo rovnou zastavení výroby v mnoha podnicích, jejichž budovy, pokud nezchátraly, se proměnily v supermarkety, restaurace a muzea. Zboží přibylo a výroby ubylo. Všichni něco montovali nebo „dodělávali“ z cizích výrobků. Zázrak zvaný globální obchod.

Neoliberálové však měli jakési redukované myšlení, které si nepřipouštělo zamyšlení nad budoucností, nad tím, kam kráčí svět. Co bude se zeměmi, které se zbaví výroby a lidé budou zaměstnáni jen ve službách? Zatím se nic nedělo, vypadalo to, jako by zboží padalo z nebe a peníze na něj stále byly. Rodí se snad někde peníze? Trh měl všechno vyřešit, všechno se řeší samo, všechno řeší „spontánní řád“.