Šéf opoziční Labour Party Jeremy Corbyn sice v úterý neuspěl se svým prvním pokusem o vyslovení nedůvěry vládě Theresy Mayové, ale tím se pouze oddálil buď konec její neústupné politiky, nebo její politický konec vůbec. V tuto chvíli se vede hlavní boj o to, zda se vláda zaváže, že nepřipustí odchod z EU bez dohody. Corbyn to postavil jako základní podmínku pro jakékoliv další jednání s vládou, a to Mayová nechce připustit. Potvrdila to i v rozhovorech s vrcholnými představiteli dalších stran, které to jako předběžnou podmínku nestavěly.

Představitelé skotské, velšské, liberální a zelené opozice si tak z jednání odnesli jen to, že Mayová je ráda slyší, ale nevnímá. Nic zásadně nového nechystá. Až v pondělí předstoupí se svým plánem B, bude nadále spoléhat na to, že odchod bez dohody bude hrozit stále naléhavěji, až zastraší sněmovnu a zlomí její odmítání toho, co vyjednala v Bruselu. Jenže ve sněmovně z toho začíná převažovat obava, že tahle hra na kuře dopadne špatně a přeroste v pád z útesu. Věhlas Mayové by tak překonal pověst jejího předchůdce Davida Camerona, stala by se nejhorší britskou premiérkou všech dob.

Kulatý čtverec, o který Mayová usiluje, spočívá v tom, že pojistka otevřené hranice , kterou si EU vymínila v Severním Irsku, aby se tam neobnovilo násilí, přestane být účinná právě v okamžiku, když se nepodaří smluvně vyjednat řešení, aby nebyla potřeba. Tvrdé jádro konzervativních euroskeptiků totiž po Mayové chce, aby tuto pojistku s Bruselem přejednala v tom smyslu, že ve chvíli, kdy začne platit, ji Londýn může jednostranně zrušit. Je to totéž, jako kdyby správce vašeho penzijního konta v klíčový den vašeho odchodu do důchodu sdělil, že už se necítí podepsanými smlouvami vázán, a doplnil to plánkem místních popelnicových polí.

Fakticky jde o spor o nastavení režimu na hranicích s celou Británií. Problém severoirské pojistky by padl, kdyby Mayová přistoupila na celní unii s EU. Ta to odmítá, za tuhle „červenou linii“ nepůjde, protože by pak nesměla vyjednávat vysněné separátní obchodní dohody s jinými zahraničními partnery, kterým by nabízela výhodnější podmínky než EU. Jenže největší objem britského obchodu se odehrává právě s EU, a jak se ukazuje, rozhodující jsou obrovské objemy dovozu toho, co se v Británii nevyrábí, včetně dostatečného množství základních potravin, léků a nezbytných součástí pro britský průmysl.

Východiska jsou dvě. První představuje nové referendum, které prosazuje zejména část labouristických poslanců a tlačí na zdráhajícího se Corbyna, aby přestal s planými manévry a zaútočil na branku. Kdyby se celá Labour Party postavila za druhé referendum, může se prosadit. Zcela určitě by se pro něco takového podařilo vyjednat dostatek času, protože by to odpovídalo podmínkám odkladu odchodu z EU podle článku 50, který lze uplatnit, pokud je na stole nějaká reálná varianta. Brusel ve středu potvrdil ochotu k odkladu za takových podmínek. Jenže celá Labour Party na podporu referenda nevypadá, je Brexitem rozdělená podobně jako Konzervativní strana.