Při sledování debat krajských lídrů v ČT před říjnovými volbami zaujmou dva prvky. Tím prvním je překvapivé zjištění, že na rozdíl obvyklé pražské praxe, krajské debaty málokdy spadnou do konfrontačního tónu. Spíše je zájem o spolupráci, i se zkušeností nejpestřejších koalic, které v krajích vznikají. Taky v Poslanecké sněmovně je často silnější snaha potlačit úzké partajní zájmy a hájit zájmy kraje.

Z těch nedávných debat ČT, kde musím pochválit i moderátory, to bylo velice dobře vidět v případě volebních lídrů Jihočeského nebo Ústeckého kraje. Tam silně zazněl i další prvek, který je stále četnější, a tím je odpovědná reakce na klimatické změny, na potřebu obnovy funkční krajiny a rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Většinou vědí, jak na to, ale narážejí na nedostatek podpory nebo přímo překážky.

S tou podporou je to složité. Stále doznívá hořký pocit z období před deseti lety, kdy se z dobře míněného záměru pomoci startu solární energetiky stal nástroj vytvoření sekty solárních baronů, kteří zhltnou mnohonásobek miliard původně určených pro střešní panely domácností. Technika byla jednoduchá, stačilo nereagovat na základní trend, kterým bylo prudké snižování cen solárních panelů na světovém trhu. Náklady klesaly, ale v zákulisí zvítězil zájem, aby podpora zůstala vysoká, a tak se v Česku stala tou nejvýnosnější rentou, jaká se dala nabídnout kdekoliv ve světě.

Okamžitě se sem slétnul zahraniční kapitál, takže česká solární energie se stala nejen nekřesťansky drahou a žroutem obrovských ploch orné půdy, ale navíc vytvořila jeden z penězovodů do zahraničí. A celkový objem podpory tohoto cyklu byl dotlačen na úroveň jednoho bilionu korun. To neznamená, že to tak vždycky musí být, ale takhle to v Česku dopadlo díky moci těch, kdo jsou přisáti ke státním cecíkům. Určitě je to téma pro ekonomické učebnice, jak dosáhnout toho, že snížení ceny investice znamená mnohem dražší a nevýhodnější podporu. Pokud bylo cílem politiků zhnusit veřejnosti obnovitelné zdroje, aby nezastiňovaly potřebu nových jaderných bloků, pak se to na dlouho povedlo.

Strůjci této hrůzy mezitím padli a nové vedení státu si uvědomilo, jak je to neudržitelné. Jenže to, co bylo na začátku snadné – nedělat nic, musí být napravováno složitě a pracně. Ve sněmovně je teď návrh novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Jeho původním cílem bylo usnadnit návratnost investice během určitého období, tuším sedmi let. Když se však podpora snižovala pomaleji než náklady investice, výnosnost neúměrně vzrostla. Novela zákona proto chce stanovit limit výnosnosti (vnitřní výnosové procento IRR), a to i zpětně. K vychytání však zbyla ještě spousta much.