Burzy jsou někdy vydávány za teploměr ekonomiky, byť jeho rtuť vypovídá hlavou dolů a myslí hlavně na to, co bude. Proto jsou cenové pohyby akcií vnímány jako forma předpovědi, rozhodně spolehlivější než křišťálová koule, kávová sedlina nebo let ptáků. Takže když teď americké nebo čínské burzy letí vzhůru, my znalci víme, že bude dobře. Ledaže by nebylo. Nebo někde bylo, někde nebylo. Protože možná nejde ani tak o budoucnost, jako o peníze. A chceme-li, aby byly našimi i peníze těch druhých, musíme jim prostě nadběhnout.

Ale napřed, co se děje. V Číně se dá optimismus pochopit, pandemii zvládli jako první a mohou znovu využívat zvláštností svého socialistického kapitalismu, který je evidentně nejproduktivnější na světě. Ze zpravodajství agentury Bloomberg je zřejmé, že v Číně je teď burza vnímána jako spolehlivý stroj na peníze. Indexy šplhají vzhůru, jak je krmí i miliony amatérských investorů. „Tady nemůžu prodělat,“ cituje agentura mladou dámu ze začínající technologické firmy, která si právě otevřela svůj první osobní akciový účet. „Teď se cítím naprosto neporazitelná.“

ZDE

Před pěti lety to v Číně vypadalo jinak, když přehřátý trh náhle obrátil a lidi přišli o peníze. Ale to je zapomenuto, vládne obrovská euforie a probouzí masy drobných investorů. Mohutní také celkový obrat obchodů a pochopitelně i míra zadlužení, protože úvěrová páka znásobí zisk na rostoucích trzích. Obchoduje se po internetu, online platformy jedou na doraz. Tržní hodnota čínských akcií se zvedla o jeden bilion dolarů za osm dní, píše Bloomberg, něco takového nenajdete na žádném jiném trhu v celém světě.

Ke zvláštnostem toho čínského patří také to, že drobní místní investoři tvoří většinu obchodů. Proto je tento trh tak citlivý na změny nálad, které pak cloumají i ekonomikou a měnovou politikou. Současný růst je zatím relativně bezpečný, je ještě stále pod úrovní bublin z let 2007 a 2015. Nadšení ze strhujícího růstu je však rozdmycháváno i články velkého čínského tisku, a tak nemusí být těžké přehlédnout, že už jsme za čárou.