Miloš Zeman vyladil formu před rozhodující fází prezidentské kampaně. Ukázal to jeho projev ve sněmovně před jednáním o důvěře vládě Andreje Babiše. Byl sice určen poslancům, ale častěji mířil k občanům, kteří jej mohli sledovat v přímém přenosu nebo aspoň záznamu. Obsahoval řadu srozumitelných úvah, které připomněly, že poslanci mají vůči občanům povinnosti a měli by taky občas vylézt z pohodlných malostranských paláců a poslechnout si, co si o nich lidé myslí. Zároveň nabídl trochu optimismu a důvěry, že nás nečekají jen zaslepené tahanice, jaké ve sněmovně probíhaly krátce předtím, než tam přistály prezidentovy limuzíny.

Je jen nepodstatným detailem, že jednání o důvěře vládě je od začátku jednáním o nedůvěře a že prezident popírá existenci své kampaně, takže je to vlastně nekampaň. Když však pomineme vánoční poselství, které už je pár dní zpátky, vyšly mu shodou náhod na poslední tři dny před prezidentskou volbou tři závažná vystoupení. V úterý projev k zahájení roku stého výročí vzniku republiky, ve středu projev ve sněmovně a ve čtvrtek hodinovka na TV Barrandov. Tam může zkusit přetlouct témata, která se vynoří v předchozí debatě zbylých kandidátů na ČT. Uvidíme, jestli mu to takhle půjde i v druhém kole, ale to první kolo je obslouženo mistrovsky.

Samotný Zemanův projev k poslancům ve mně upevnil představu, že za půl roku budeme mít vládu s důvěrou, ať už koaliční většinovou, nebo aspoň jednobarevnou menšinovou. Prezident sice nic takového neřekl, ale poukázal na několik prvků, které k tomu povedou. Zopakoval slib, že Babiš dostane i druhý pokus, ale tentokrát bude mít před ním dost času (obdobu hledejme v Německu), aby si vyjednal podporu. Jak má postupovat? V Zemanově projevu se daly vystopovat tři základní klíče.

První je programový, ten uvedl explicitně. Vládní program může pokračovat v nabídce „švédského stolu“, kde si každý najde to, co má rád. Například přímou demokracii. V aktuální verzi vládního prohlášení už je zákon o obecném referendu. Přímá demokracie může zahrnovat i přímou volbu starostů, připomněl Zeman, kterou svého času požadoval na svém sjezdu STAN. Do rozšiřování programové nabídky vlády můžeme započítat pondělní souhlas Babišova kabinetu s tím, že zkusí prosadit zdanění církevních restitucí, jak to požadují komunisté.

Další dva nástroje, které Zeman uvedl, zdánlivě nesouvisí s vládním vyjednáváním. Poukázal na obrovské zbytnění státního aparátu, kdy se v úřadu vlády i v řadě ministerstev zdvojnásobily počty úředníků. Důvod nerozebíral, ale lze vytušit, že jen někde přibylo agendy, jako na financích s EET, ale často šlo hlavně o zelené pastviny pro zasloužilé straníky. Je zřejmé, že velký časový prostor, který Babiš dostane na svá vyjednávání, může být zároveň využit na reorganizaci těchto úřadů. A na souběžné vyčkávání, zda někdo nevyměkne, až uvidí, jak jeho straníci mizí v propadlišti dějin.