Ve vánočním projevu prezidenta republiky se našlo jediné podstatné tvrzení, a sice, že nepřipustí předčasné volby. Co tím myslel a jak toho může dosáhnout, jestli jen cestou zdržování, to z toho není na první pohled zřejmé. Na zdržování je v každém případě v českém politickém systému prostor, česká ústava je v tomto směru nedokonalá. Avšak prodlevy zvyšují riziko protiakce. Lépe lze neurčitosti využít jako příležitosti pro kreativní osobnosti.

Česká ústava je neurčitosti plná. I pro kroky po volbách poskytuje jen rámcový návod. Kolik je na ty jednotlivé kroky času, to už se z textu dozvíme jen výjimečně. Druhým zdrojem neurčitosti je fakt, že dost věcí se ponechává prezidentu na uvážení, což je v právním textu vyjádřeno slůvkem „může“. Může mnohé, nikde však nelze nalézt silové dispozice pro to, aby nepřipustil předčasné volby.

Berme tedy klíčový výrok prezidenta Miloše Zemana v jeho vánočním projevu jako politický závazek, že využije všechny dostupné nástroje k tomu, aby na předčasné volby nedošlo. Pokud bude sám znovu zvolen, samozřejmě. A to s tím souvisí. Nejspíš má za to, že právě takovýto závazek mu znovuzvolení usnadní.

V současné době se pohybujeme v té části ústavy, která řeší situaci bezprostředně po sněmovních volbách. Je to nebezpečné období, proto nesmí být dlouhé. U prvního kroku, ustavení nové sněmovny, lhůta existuje. Obecně řečeno, každými sněmovními volbami se sněmovna rozpouští, část jejích funkcí přejímá Senát, ale z jeho případných rozhodnutí pak trvale platí jen to, co bude později potvrzeno sněmovnou. Nejistota platnosti je jasným zdrojem nestability, který si autoři ústavy uvědomovali, proto ústava stanovuje, že prezident svolává zasedání nové Poslanecké sněmovny nejpozději 30. den po volbách.

Pokud jde o vládu, je tam stanoven jen návazný termín, že musí do 30 dnů po svém jmenování předstoupit před sněmovnu a požádat ji o důvěru. Ale kdy se má vláda jmenovat? Tady už ústava nic nenapoví, snad aby měl prezident šanci vyčkávat, než se rozhádaná sněmovna dohodne na svém vlastním vedení. Jde přece o to, aby toto klíčové jednání o důvěře vládě měl kdo řídit.