Nebyl by to Václav Moravec, kdyby se nepokusil vyprovokovat své hosty ke kritickým postojům vůči vládě. Záminkou mu nejdříve bylo „folklorní“ chování ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která jako předsedkyně Legislativní rady nepodpořila vládní návrh zákona o snížení sazeb DPH u energií. Ptal se, zda nedbáním jejího názoru vládou „nedostalo právo  na frak“. Pak tutéž otázku kladl v souvislosti s opakovaným rušením proticovidových opatření správními soudy. Účastníci ale neprojevili ani stín pohoršení nad jednáním vlády, vůbec se nepozastavili nad neloajálním jednáním Marie Benešové a také v názoru na chování soudů byli spíše odmítaví. Zazněla ovšem pochybnost o vhodnosti snížení DPH jako opatření proti zvyšování cen energií. Ale to není záležitost právní povahy.

Chvíli si Václav Moravec pohrával s domněnkou, že snad postavení Pirátů v koalici není tak samozřejmé, jak se jim zdá, a zajímal se o jejich programové priority, ale Jakub Michálek se nenechal odvést mimo rámec věcného vyjadřování.

Velká debata se rozproudila kolem možného vlivu změny vlády na postavení nejvyššího státního zástupce Igora Stříže. Václav Moravec v té souvislosti upozornil na smutnou skutečnost, že více než 30 let od změny režimu ještě nevyrostli státní zástupci, kteří nejsou zatíženi předlistopadovou minulostí včetně působení ve vojenské prokuratuře a jsou způsobilí zastávat vrcholové funkce. Jeho znepokojení ale hosty nezaujalo. Celkem se shodli na názoru, že otázka personální obměny není na pořadu dne, protože jsou mnohem důležitější věci k řešení. Jakub Michálek se vyslovil, že stavba se buduje od základů a nejdříve je nutné nastavit nová pravidla pro činnost státního zastupitelství, a teprve pak mohou přijít na řadu personální záležitosti.

Václav Moravec pak převedl řeč na zákon o státním zastupitelství. Naznačil, že o problematice ví všechno, včetně toho, že to byli přítomný Robert Pelikán a  Marie Benešová, kteří se neúspěšně pokusili prosadit novelizaci zákona. Na jiném místě dokonce tvrdil, že Marie Benešová se pokusila prosadit nový zákon jako první. Tím vším ale na sebe prozradil, že ve skutečnosti neví nic, protože revoluční nový zákon o státním zastupitelství, vytvořený z iniciativy Pavla Zemana a Lenky Bradáčové ve spolupráci legislativců Nejvyššího státního zastupitelství a ministerstva, předložil Poslanecké sněmovně přítomný Pavel Blažek, a naopak Marie Benešová jako ministryně v Rusnokově vládě jej vzala ze Sněmovny zpět a pokusila se jej nahradit malou novelou, s kterou neuspěla. Debata, která pak zazněla, odhalila posun v prioritách, ke kterému od stažení zákona došlo. Tehdy se vedly spory o vhodnost zrušení vrchních státních zastupitelství, jež mělo umožnit jednotný výkon trestního práva na celém území republiky a zvýšit pravomoc nejvyššího státního zástupce. Proti se tehdy stavěli mnozí státní zástupci vrchních státních zastupitelství, které by reforma uvrhla do existenční nejistoty. Různí činitelé, kteří nepochopili, že vrchní soudy jsou soudy druhého stupně, odmítali rušení vrchních státních zastupitelství bez současného zrušení vrchních soudů. K opozici proti přijetí zákona se proto přidali mnozí soudci vrchních soudů. A odpůrci z řad státních zástupců a soudců působili na veřejnost, seč jim síly stačily. Stejně tehdy jako dnes se mnoha státním zástupcům nelíbilo zavedení časově omezených mandátů, jež by mnohé „staré ještěry, nalezlé do vedoucích funkcí“ (terminus technicus Marie Benešové) připravilo o postavení. Děs vzbuzovala myšlenka na zřízení „protikorupčního speciálu“, o němž se obecně předpokládalo, že jeho šéfkou bude obávaná Lenka Bradáčová. Naproti tomu dnes se hlavně vedou spory o míru nezávislosti státního zastupitelství na ministerstvu spravedlnosti. Zrodila se myšlenka, že nejlepší by bylo vyjmout státní zastupitelství ze soustavy moci výkonné a podřídit nejvyššího státního zástupce patrně přímo pánubohu. Odvolání vedoucích státních zástupců má být možné pouze rozhodnutím kárného soudu a vláda má přijít o právo odvolat nejvyššího státního zástupce bez udání důvodů. Na ministerstvo spravedlnosti se pohlíží jako na nepřítele, který by neměl mít vliv na výběr nových vedoucích státních zástupců. Jakub Michálek považoval za nezbytné vymanění státního zastupitelství z vlivu politických orgánů, tedy ministerstva. Na úskalí takového řešení naproti tomu upozornil Pavel Blažek, jenž v té souvislosti také zmínil účast státních zástupců na svržení Nečasovy vlády. Zdůraznil, že pokud má vláda nést odpovědnost za trestní politiku a chod státního zastupitelství, musí k tomu mít příslušné nástroje.