Zákon, jenž začne platit 1. července 2024, řeší jen část novot, obsažených ve výše zmíněných předchozích předlohách, ale přesto je na místě uvítat jeho přijetí jako sice malý, ale přece jen pokrok v rámci možného. Především zavádí pevné funkční období vedoucích státních zástupců a do jejich jmenování výběrové řízení. Zanikla zrůdnost třeba i dvacetiletého působení ve funkci vedoucího státního zástupce bez ohledu na úroveň jeho výkonů. Stanoví pravidla výběru a jmenování vedoucích státních zástupců. Zákon chytře předchází možnosti vzniku dvojvládí v případě návratu do  funkce odvolaného vedoucího státního zástupce, jehož odvolání zrušil soud.

Zákon ponechává vládě právo na odvolání nejvyššího státního zástupce na návrh ministra spravedlnosti. Nezachoval ale dosavadní postup odvolávání vedoucích státních zástupců (odvolání ministrem na návrh nadřízeného) a přenesl je do pravomoci kárného soudu. Je to asi úlitba ideologicky motivované snaze o potlačení vlivu ministra na personální řízení státního zastupitelství.

Celkově nový  zákon zasluhuje dle mého laického názoru příznivé hodnocení. Pokud si ale někdo myslí, že od 1.července 2024 začne soustava státního zastupitelství fungovat podstatně lépe než dosud,  bez občasných výstřelků jednotlivců, asi se mýlí. Zákonodárce se poučil z potíží, na které narazilo reformní úsilí Pavla Zemana&spol. a nepustil se do zásadních opatření ke zvýšení tlaku na vynucování odpovědnosti státních zástupců za jejich pochybení. Stejně jako dosavadní zákon, tak i tento nový připouští, že státní zástupci se mohou dopustit kárných provinění, za která si mohou vysloužit postih. Pojem kárného provinění zákonodárce vymezil zcela obecně. Z praxe justičního potížisty, který podal větší počet podnětů ke kárnému řízení, jsem vyvodil poznatek, že obecnost vymezení pojmu umožňuje, aby stejný skutek byl jednou posouzen jako kárné provinění, jindy jako nezávadný a jeho původce si případně může vysloužit pochvalu.  Jako laik si myslím, že definice kárného provinění by měla být doplněna o taxativní výčet jednání, jež kárný žalobce musí uznat za kárné provinění a buď je přímo potrestat v rámci své vlastní kárné pravomoci, nebo delikventa poslat před kárný soud. Takovou úpravu má pojem kárného provinění v souběžném španělském zákoně.