Zdeněk Jemelík: Vánoce Pepy Nose

09.03.2018 8:39

Valašský básník, spisovatel, zpěvák, skladatel, herec, mystik, světoběžník, učitel jógy a milovník krás života, prožívající potěšení z Vánoc po celý rok a dnes a denně, jménem Šrí Josef Malyarpan Pepa Guru Maha Nos Ji (ve zkratce jen Pepa Nos) mi bůhvíproč daroval svou knihu Josefovy Vánoce.

Zdeněk Jemelík: Vánoce Pepy Nose
Foto: Archiv Z. Jemelíka
Popisek: Zdeněk Jemelík

Letmo jsem v ní zalistoval, přečetl pár řádků, zdálo se mi to čtivé. Protože nejsem zvyklý dostávat nevysloužené dary, byl jsem v rozpacích a v tomto rozpoložení jsem dárci lehkomyslně nabídl, že o knize napíši recenzi: napsat pár řádků o čtivém dílku je přece „brnkačka“.

Ale ouha, když jsem začal číst řádek za řádkem, stránku za stránkou, sice jsem do sebe nasával sváteční náladu a lásku ke světu, lidem a vůbec životu, ale jinak jsem si sám sobě začal připadat jako zaskočený velekněz katalánských ochutnávačů vína, s nímž jsem se před lety setkal na vinařském veletrhu v Barceloně. Předváděl jsem tehdy soubor moravských a slovenských vín na soutěži, která se odehrávala v prostorném stanu, zařízeném jako školní třída. Byly tam stolečky, u nichž jako žáčci seděli po dvou ochutnávači z celého Španělska a možná i odjinud. Někde v okolí hrála irská dudácká kapela a po třídě spontánně tančily hostesky s podnosy s koštovačkami, které rozdávaly ochutnávačům. Dodnes nechápu, jak je možné, že při tom poskakování nevysypaly skleničky ani z jednoho podnosu.Za katedrou seděl velekněz, vedle něj slovenský enolog a já. Velekněz prohlédl každý vzorek proti světlu, pak jej očichal, poválel po jazyku a vysvětlil svým žákům, čeho si mají všimnout zrakem, čichem a chutí a provedl celkové hodnocení vína. Šlo mu to jako na drátku až do okamžiku, kdy na závěr měl posoudit vzorek slovenského tokajského. Najednou se zadrhl. Mlčel, znova zkoumal vzorek, došla mu řeč. Obrátil se o vysvětlení k enologovi, ale ani po jeho výkladu nebyl moudrý a zmohl se jen na pár rozpačitých slov. Lesk jeho sebevědomí se vypařil.

Stejně jsem na tom já. V útlé knížce o 114 stranách je 57 textů, stylově od sebe navzájem odlišných, několik veršovaných. Každý o něčem jiném. Vánoce a vánoční nálada jsou přítomny jako basso continuo a nad nimi rozkvétají výtrysky autorovy fantazie a vzpomínek. Vypráví-li náhodou nějaký děj, nejde mu o něj, ale o prožitek sváteční nálady, která jej provází nepřetržitě, byť o Vánocích zvlášť nápadně. Nevím, jak lze zhodnotit takovou knihu. Není to obyčejná kniha, je to tresť radosti ze života ve všech jeho polohách, koncentrovaná pohoda, nikdy nekončící prožívání svátku. Je úlevné vzít ji do ruky po večerním zpravodajství o šílenství, podlostech a zlosti, jež nás obklopují ve veřejném životě.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Drahé polštáře

16:25 Zbyněk Fiala: Drahé polštáře

Reakce zaměstnavatelů na návrh vyšší minimální mzdy ukazuje na chronickou nemoc české ekonomiky, spo…