Zdeněk Jemelík: Zločinci pod záštitou státu 6

Než se k jejich věci vrátím, odbočím do „bitcoinové kauzy“, protože až od čtvrtka 14. srpna 2025 považuji za potvrzený dojem, že stát neposkytl záštitu Tomáši Jiříkovskému, přestože chování různých žvanilů pro to nepřímo vytvářelo podmínky. V několika článcích s námětem „bitcoinového skandálu“ jsem opakovaně brojil proti bezuzdnému štvaní politiků, sápajících se na ministryni spravedlnosti Evu Decroix, která se pustila do odstraňování nepotřebných výplodů „bitcoinové“ hysterie, sloužících k zahlazení možného vlivu skandálu na náladu voličů. Věnovali se těmto nesmyslům s neutuchající energií a odsouvali pozornost od zločinu Tomáše Jiříkovského, jímž skandál začal.

S uspokojením konstatuji, že NCOZ se nenechala zmást „bitcoinovou“ hysterií, držela se profesionálního přístupu a po počátečním zaváhání se vydala po stopách zločinu. Jsem nyní zvědav, jak daleko dojde a jak vyhodnotí jednání bývalého ministra Pavla Blažka & spol. Ač jde o mého osobního nepřítele (jemuž jsem nikdy neublížil), nepřeji mu nic zlého, ale nejsem si jist, že mu to pomůže.

Ale vracím se zpět ke skandálnímu případu ochrany pachatelů brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků Pro čtenáře, kteří nesledují soustavně mé články, stručně zopakuji výchozí příběh:

Bratři Lebánkové se 28. ledna r.2013 nechali vlákat zadavatelem vydírání, recidivistou Romanem Šulyokem, do jesenického penzionu U Kohouta, kde na ně měl čekat ruský zájemce o koupi jejich krásného zlínského Lesního hotelu. Netušili, že za pozváním stojí Roman Šulyok. Místo investora ale na ně čekalo čtyřčlenné komando zakuklenců, kteří je zbili, svázali a hodili na postele. Ráno se dostavil Roman Šulyok, který jim vysvětlil, že se zdravou kůží se dostanou domů pouze tehdy, když podepíší listiny, které jim předloží „pánové v oblecích“. Po jednom a se svázanýma nohama je pak přistrkala dvojice ozbrojenců před notáře Václava Vodu, doprovázeného advokátem Martinem Rezkem. Z obavy o život podepsali listiny, jimiž uskutečnili majetkové převody ve prospěch Romana Šulyoka v nominální hodnotě 120 mil. Kč. Skutečná škoda byla mnohem větší, protože listiny zneplatnil soud až v r.2019, a do té doby měli obstavené účty kvůli exekuci. Než dorazili do Zlína, Lesní hotel již nebyl jejich.

Případ vyšetřovala středočeská kriminálka pod dozorem zkušeného státního zástupce Tomáše Milce, bývalého prokurátora. Roman Šulyok nevypovídal. Policii se proto nepodařilo ustanovit většinu spolupachatelů. Žalobce postavil před osud pouze Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučku. Notáře Václava Vodu a advokáta Martina Rezka použil jako svědky, i když je usvědčovali Lebánkové. Krajský soud Praha odsoudil v r.2016 Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, Lukáš Loučka vyvázl s podmíněným trestem. Zlínská pobočka Krajského soudu Brno později opakovaně použila ods. Romana Šulyoka jako svědka proti bratrům Lebánkovým v procesu, v němž společně s ním čelili obžalobě kvůli výrobě padělků cigaret Marlboro (jež nevyráběli).Po spáchání zločinu v Jesenici se Roman Šulyok vydal do Německa, odkud si přivezl další trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku.

Tento stav trval až do r.2019, kdy se mi jako předsedovi spolku Chamurappi podařilo přesvědčit Romana Šulyoka, že by se mu mohlo podařit zmírnění osudu, bude-li spolupracovat s policií. Spolek Chamurappi mu pak pomohl s vyvoláním neúspěšného pokusu o obnovu procesu. Roman Šulyok podal před soudem svědeckou výpověď o všech okolnostech událostí v Jesenici. S použitím jeho výkladu podal Chamurappi dne 8. prosince 2020 trestní oznámení proti neustanoveným a nepotrestaným pachatelům vydírání. K oznámení se připojili poškození bratři Lebánkové. Vyšetřováním se pak zabývala středočeská pobočka Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) pod dozorem Krajského státního zastupitelství Praha.

Proti stavu, v kterém se řízení nacházelo při vyhlášení rozsudku v r. 2016 byla paleta podezřelých podstatně bohatší. K již známým právníkům Václavu Vodovi a Martinu Rezkovi přibyl teplický advokát Jan Svoboda ml., který měl celou akci vymyslet a vtáhnout do ní oba zmíněné jako osoby vhodné pro její zdárné provedení. Samozřejmě v ní byli čtyři „zakuklenci“ neznámé totožnosti, o nichž se Roman Šulyok domníval, že to byli najatí policisté. Dále pak policejní důstojník „kamarád Franta“, jehož příjmení Roman Šulyok neznal. Ten měl Šulyokovi přivést „zakuklence“ a měl by tedy znát jejich totožnost.

GIBS byla na začátku prověřování úspěšná. S pomocí rekognice podle fotografií odhalila totožnost „kamaráda Franty“ jako policisty „který dlouho slouží a dobře slouží“ a také se honosí titulem JUDr. Žádný další úspěch se ale pak již nekonal.

GIBS se neodvážila obtěžovat zasloužilého policistu a předvolala jej k podání vysvětlení až v červnu r.2024. Nepokusila se ale ani o vyvrácení podezření, které proti němu vznesl ods. Roman Šuyok. Případ dvakrát odložila, naposled v srpnu r.2024. Pokus o obnovení řízení na základě nově zjištěné skutečnosti byl neúspěšný, takže od „vyrozumění“, vydaného dozorovým státním zástupcem Martinem Suskou dne 4. června 2025, kauza stagnuje. Trestní stíhání nebylo zastaveno, pouze odloženo. Ale díky formalismu v myšlení důstojníků GIBS a státních zástupců a nedostatku „politické vůle“ je dovedení věci před soud krajně nepravděpodobné. A blíží se promlčení.

Kauza je v podstatě ve stejném stavu, v jakém byla po rozsudku z r.2016. To je ovšem naprosté fiasko GIBS a dozorového a dohledového státního zastupitelství. Naše právo sice nezaručuje poškozeným právo na zhojení jejich strádání, ale stav, v jakém se nyní „kauza Jesenice“ právě nachází, je pustým výsměchem tvrzení, že Česká republika je právní stát. Došlo k jednoznačnému selhání státu.

Hypotetickou moc napravit nežádoucí stav má nejvyšší státní zástupce, vybavený výjimečnou pravomocí nařídit přezkum skončené věci, kterou ovšem nemusí využít. O pomoc jsem proto požádal 2. ledna 2025 bývalého nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, bývalého vojenského prokurátora. Jeho úřad potvrdil přijetí podnětu. Když jsem ho pár dní před koncem jeho mandátu upozornil, že jsem dosud nedostal vyřízení, lhal mi, že podnět byl určitě vyřízen. Ve skutečnosti svou pravomoc nevyužil.

Mohl bych podat podnět znova nové nejvyšší státní zástupkyni Lence Bradáčové. Byla by ale při jeho vyřizování ve střetu zájmů, protože podnět by směřoval proti jejímu bývalému úřadu. Čili tudy cesta nevede.

Ač laik, na základě dlouholetých zkušeností ze sledování různých trestních procesů si troufám tvrdit, že GIBS a jemu nadřízená státní zastupitelství vedli věc od počátku tak, aby nemuseli podezřelé obvinit a aby věc vyšuměla do promlčení. Také nestáli o prokázání pravdivosti domněnky, že „zakuklenci“ byli policisté. K tomu dodávám, že mne nezajímá, zda to byli policisté nebo klášterní mniši, ale přeji si, aby stanuli před trestním soudem.

Je možné, že důležitou roli sehrálo vypravěčské umění výřečného Romana Šulyoka, který tvrdil, že mu Lebánkové nezaplatili za stroje na výrobu cigaret a jeho pohledávka je nedobytná. Je tedy možné, že pachatelé si mysleli, že poslouží dobré věci. Ale je dokonce také možné, že příslušníci GIBS a státní zástupci chtěli ušetřit „slušné lidi s akademickými tituly“ trestního stíhání za ochotu pomoci Romanovi Šulyokovi, jenž možná vymáhal reálnou pohledávku.

Orgány státní moci nesmí ale v žádném případě připustit vymáhání jakýchkoli pohledávek nezákonnými postupy. Proto je jejich jednání v této kauze dle mého laického názoru nezákonné a trestuhodné.

Prokázání důvodnosti mého tvrzení je prosté v případě zúčastněných právníků. Všichni tři věděli předem, že Lebánkové budou vystaveni omezení osobní svobody a hrozbám ohrožením na životě. Pokud přesto nechali násilí vystavené poškozené podepsat listiny jim neznámého obsahu, jednali v rozporu s právní úpravou povinnosti notáře a s vědomím, že poškozeným vznikne škoda. Beztrestnost takového jednání by před soudem určitě neobhájili. Ale GIBS a státní zástupci jednali tak, aby se před soud nemohli dostat.

Složitější je případ zasloužilého policisty „kamaráda Franty“. Podle tvrzení ods. Romana Šulyoka měl sestavit skupinu čtyř „zakuklenců“, které podle jejich chování a výstroje považoval za najaté policisty. Jako laik soudím, že neznalost totožnosti „zakuklenců“ byla v době zahájení vyšetřování nejbolestivější dírou v důkazní situaci. Bylo proto povinností GIBS pokusit se ji zaplnit co nejrychleji, a to jak jinak než vytěžením „kamaráda Franty“. Když se mi vyšetřovatel pplk. Ondřej Káčer pochlubil, že GIBS již zná jeho totožnost, navrhl jsem, aby jej předvolal k podání vysvětlení, aby jej současně poučil o výhodách spolupracujícího obviněného a pohrozil mu kolusní vazbou, neprozradí-li totožnost „zakuklenců“. Vyšetřovatel mě ale poučil, že jde o policistu, který „dlouho slouží a dobře slouží, takže s ním nelze drsně zacházet“. Přesně opačně si jej pak GIBS nevšímala až do 7.června 2024. Nevím o žádných aktivitách GIBS, jež by vedly k popření pravdivosti podezření, vysloveného ods. Romanem Šulyokem. Ostatně pokud by GIBS mohla prokázat, že ods. Roman Šulyok lhal, jednak by asi měla důvod požadovat po něm, aby uvedl jiný způsob, jakým se k „zakuklencům“ dostal, dále by mohla na něj z úřední povinnosti podat trestní oznámení pro křivé svědectví.

GIBS ale neudělala vůbec nic: ani „kamaráda Frantu“ nevytěžila, ani jej podezření nezprostila a prakticky žádný jiný účinný způsob zjištění totožnosti „zakuklenců“ neprovedla. Jakýsi předem ztracený pokus obejít se bez „Franty“ sice později uskutečnil pplk..Lukáš Liolias, ale neuspěl. GIBS tedy jednala jednoznačně v neprospěch poškozených.

GIBS se účelově vymlouvá na nevěrohodnost výpovědí recidivisty Romana Šulyoka. Mezi jeho výpovědí před soudem a svědectvím bratrů Lebánkových je v zásadě soulad. Nelže-li o věcech, které viděli Lebánkové, není důvod se domnívat, že jinde lže. Je si ostatně vědom, že za křivé svědectví by mohl být trestně stíhán a jistě si nemyslí, že by se jeho právnicky vzdělaní spolupachatelé báli ho napadnout. Jeho svědectví je ve skutečnosti věrohodné.

Nejde tedy jen o fiasko GIBS a nadřazených státních zastupitelství, ale o úmyslné poškozování zájmů poškozených. Soudím, že za to by měl někdo nést odpovědnost. Nad tím by se měli zamyslet politici, kteří jsou za počínání dotčených orgánů státní moci politicky odpovědní.

Je to např. předseda „strany a vlády“ Petr Fiala, který možná netuší, že je nadřízeným ředitele GIBS. Jistě to je ministryně spravedlnosti Eva Decroix, která je nadřízenou (s velmi omezenou pravomocí) nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Přišla by k tomu ovšem jako „slepý k houslím“, protože vše špatné se odehrálo v době, kdy resort spravedlnosti řídil či neřídil Pavel Blažek. Ten mohl ovšem včas zasáhnout, ale navzdory našim dřívějším dobrým vztahům se mnou po pohodovém jednání ze dne 23.srpna 2022 přestal mluvit, takže jsem se na něj nemohl obrátit.

Opoziční politici sice odpovědnost nenesou, ale zájmem o zřejmě nezákonný stav „kauzy Jesenice“ by prokázali, že jim záleží na zdraví našeho právního prostředí.

Čtenářům jako laik vzkazuji: nedojde-li k rychlé nápravě v „kauze Jesenice“, nevěřte politikům, že žijete v právním státě.