Ani zloděje, co ukradl autorádio, takhle neodsoudíte. Naši sluhové nadšeně tleskají. Tereza Spencerová k „věci Skripal“ a rozkladu EU

29.03.2018 8:25

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ „Je legrační, že bez důkazů se v našich právních státech nedá odsoudit ani zloděj, který ukradne autorádio, ale zato se dá ‚svět‘ posunout hlouběji do krize a blíže k válce,“ uvádí k diplomatickému poprasku, který vznikl kvůli otravě dvojitého agenta Sergeje Skripala, editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta se v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz věnuje i projevu předsedy Sněmovny reprezentantů USA v našem Parlamentu. „Neuvěřitelná byla ta teze o stovce let, kdy prý spolu bojujeme za mír a svobodu. A co roky 38 až 89? Je to tu zas. Jsme jako oni,“ napadlo mě. „Jen to v podstatě dokládá globální platnost teze profesora Koukolíka, že se ‚tam nahoru‘ dostávají hlavně deprivanti, jimž pak v konkrétním případě místní slouhovští deprivanti nadšeně tleskají,“ sdělila k projevu Paula Ryana.

Ani zloděje, co ukradl autorádio, takhle neodsoudíte. Naši sluhové nadšeně tleskají. Tereza Spencerová k „věci Skripal“ a rozkladu EU
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vlajka Velké Británie

Rozhořela se diplomatická válka mezi Západem a Ruskem. Vyhošťují se desítky diplomatů kvůli podezření, že Rusko stálo za otrávením někdejšího agenta Sergeje Skripala. Přičemž sama britská vláda i nadále mluví o vážném podezření, nicméně koná, jako kdyby, jak se začalo vtipně říkat, se u otráveného Skripala a jeho dcery našel samovar, balalajka a případně i pas Vladimira Putina. Jak vnímáte tento vývoj? A co říci ke slovům Sergeje Lavrova, že ty samé státy, které nyní vyhošťují diplomaty, Rusům zároveň šeptají do ucha omluvu za to, že to dělají?

Anketa

Líbí se vám návrh nové úpravy hymny České republiky?

2%
98%
hlasovalo: 9789 lidí

Máte pravdu v tom, že důkazy nejsou i nadále veškeré žádné a šest „usvědčujících“ powerpointových slajdů, které Britové rozdávají „světu“, na tom zhola nic nezměnilo. Tedy kromě připomínky, že jedny velmi podobné slajdy – o iráckých zbraních hromadného ničení – už vedly ke smrti zhruba milionu lidí.

Teď k tomu jen Skripalovi příbuzní v Rusku podotýkají, že kromě důkazů vlastně není ani samotný Skripal, protože „nikdo neví“, kde je, nebo jestli je živý nebo mrtvý a tak vůbec. Čili v tomto směru se také nic nezměnilo, jen během týdne přibylo v éteru něco britského ministra zahraničí Borise Johnsona, který tu přirovnal blížící se mistrovství světa ve fotbale v Rusku k Hitlerovi a jeho zneužití sportu a ondy přihodil i srovnání anexe Krymu s nacistickým záborem Sudet. Mimochodem, není bez zajímavosti, že kultovní filozof amerických konzervativců Leo Strauss už v roce 1951 mluvil o „reductio ad Hitlerium“, čímž charakterizoval bludné argumenty, jejichž cílem je popřít soupeřova tvrzení přirovnáním k nacistům, aniž by ovšem tato tvrzení byla podpořena konkrétními fakty. A existuje i aforistický „Godwinův zákon“ o internetových diskusích, který říká, že jakmile se srovnání s Hitlerem nebo nacismem v diskusi objeví, příslušné diskusní vlákno skončilo a autor tohoto porovnání dotyčnou debatu prohrál. Tož tedy Johnsonův zatímní příspěvek ke krizi, v níž s ním Evropa také podle všeho „solidarizuje“…

Nicméně, má to samozřejmě i vážnější rovinu. Dostupné zdroje uvádějí, že na summitu EU v Bruselu se na konci minulého týdne přítomní vůbec nebavili o tom, že Britové nepředkládají žádné důkazy, ale soustředili se jen na to, jak Rusko ztrestají. Je mimochodem vcelku legrační, že bez důkazů se v našich právních státech nedá odsoudit ani zloděj, který ukradne autorádio, ale zato se dá „svět“ posunout hlouběji do krize a blíže k válce…

A po takto výživném „rokování“ si lídři EU nechali čas do pondělka, kdy se začalo se „solidárním“ vypovídáním ruských diplomatů. Celkem jich „padlo“ něco přes stovku, ale důležitým je, že nadpoloviční většinu z nich si připsaly USA, celých šest desítek, zatímco samotná Británie nedosáhla ani poloviny tohoto počtu. Zhruba půlka EU se spokojila s alibistickým jedním vypovězeným, což z ČR – se třemi vypovězenými – dělá skoro „premianta“, a zbylá půlka do toho rovnou hodila vidle a nevypověděla diplomata žádného. Jinými slovy, pokud to měl být test soudržnosti Západu, tak se zdá, že „anglo-americká osa“ drží sice pevně, ale na ty ostatní by žádný správný „euroatlantický jestřáb“ spoléhat raději neměl. Tím spíš, když se podíváte třeba na Německo – jeden den kvůli „držení basy“ v kauze Skripal vypoví čtyři ruské diplomaty a druhý den kvůli svým zájmům a ziskům dá zelenou Nord Streamu 2. Slovensko má sebevědomí, Rakousko a Belgie chtějí být – Skripal-Neskripal – „otevřenými kanály komunikace“, a tak vztahy s Ruskem zhoršovat odmítají, což ale nejspíš fakticky současně platí i pro všechny státy s jedním vypovězeným ruským diplomatem, až se v Itálii zformuje vláda euroskeptických vítězů voleb, také se asi zachová jinak a za toho jednoho vyhoštěného diplomata se (možná i pěkně nahlas) Rusku omluví, jižní křídlo tvořené Portugalskem, Španělskem a Řeckem má tradičně své vlastní problémy, takže je nějaké politické kejkle v Londýně nezajímají…

Zkrátka, je to zvláštní pohled na Evropskou unii, která se drolí znovu a znovu pokaždé, když ji někdo k něčemu začíná tlačit, a jednotu udržuje vlastně jen formálně, aby se neřeklo. Pak je tu ale samozřejmě ještě samotná Británie. Mám dojem, že vláda v Londýně postupuje natolik přímočaře, že si nenechává žádný prostor k manévrování, a bude proto muset jít Rusku „po krku“ dál, až do nějakého konce. A ten si zatím neumím dost dobře představit. Pokud ale už nyní považuju skripalovskou reakci Západu za alibistickou, není jasné, jak bude Londýn získávat podporu pro své další, z logiky věci nutně stále razantnější kroky. A pokud takovou podporu už nenajde, bude to konec vlády premiérky Mayové. Možná si ale říká, že je pořád ještě důstojnější skončit v učebnicích dějepisu jako ta, co „hrdinně padla v boji s Ruskem“, než ta, co sebe i všechny kolem dokonale umořila v nekonečných a nesrozumitelných tahanicích s Bruselem… Jistě, může se opírat o Washington, kde rekordní zbrojní rozpočet a nástup Mika Pompea do čela ministerstva zahraničí a Johna Boltona do funkce poradce pro otázky národní bezpečnosti ze všeho nejvíc připomíná formování „válečného kabinetu“, ale doufejme, že Evropu nevedou jen samí sebevrazi, kteří by s rukama v klíně přihlíželi blížící se válce – jaderné válce – s Ruskem, tedy jaderné válce na našem, nikoli americkém kontinentu…

Pro Rusko je poslední týden studenou sprchou. Nejen kvůli vyhošťování diplomatů, ale i kvůli požáru zábavního centra v Kemerovu, při kterém uhořelo přes 40 dětí. Rusové jsou rozhořčeni a spílají místním funkcionářům – nepomohlo ani to, když si před naštvaný dav zástupce gubernátora klekl. Může souběh těchto dvou událostí znamenat problém pro znovuzvoleného Putina?

Mám dojem, že západní tlak na Rusko Putina v očích Rusů až dosud vždy jen posiloval, takže nevím, proč by tomu nyní mělo být jinak. A tragédie v Kemerovu? Co s tím má Putin společného? Naopak, pokud bude reagovat rozhodně, nechá padnout několik hlav zodpovědných za nastavení a dodržování bezpečnostních předpisů obecně a tak podobně, problém nevidím. Tragédie se stávají. Důležité je zajistit, aby se, pokud možno, neopakovaly. Ostatně, jak konstatoval titulek i jednoho českého zpravodajského portálu o bezpečnosti našich obchodních center: „Ochranka za 60 na hodinu to má na háku.“

Průšvih střídá průšvih, dalo by se říci o Donaldu J. Trumpovi. Žádný renomovaný právník ho nechce obhajovat, jeho zeť Jared Kushner čelí vážnému střetu zájmů a ještě se našly jakési ženštiny podivné pověsti, které tvrdí, že s DJT něco měly. Údajně se mu také rozpadá manželství a začíná se mluvit o tom, jestli vlastně republikáni budou chtít, aby svou funkci v roce 2020 obhajoval. Může se americký prezident, kterému pohrozili odvoláním v případě, že sesadí zvláštního vyšetřovatele Muellera, z této situace ještě vyhrabat? Třeba nějakou válkou, nebo alespoň „válčičkou“?

Když to vezmeme jedno po druhém: Tak „hitem dne“ je zjištění, že měl Trump před dvanácti lety něco s prostitutkou. No páni! Jareda Kushnera mají prý „v kapse“ Saúdové se svými petrodolary. No páni! George W. Bush podnikal rovnou s rodinným impériem Bin Ladinů, zatímco celá US Army honila jejich teroristického příbuzného, a nikomu to nevadilo. Jeden právník opravdu odřekl Trumpovu obhajobu. No páni! Že by se fakt už nikdy nenašel jiný? A pokud se republikáni pro příští volby rozhodnou pro nějakého jiného kandidáta? Co s tím? Vždyť na to mají snad plné právo, ne? Vůbec bych to neprožívala…

Obecně platí, že z Ameriky chodí každý den doslova tuny „zásadních informací“, přičemž většinu z nich vypouštějí média, která jsou otevřeně protitrumpovská. A většina z těch informací má jepičí život i význam. Počkejme a uvidíme, co bude ve skutečnosti důležité třeba za rok.

Mě víc zajímá, jestli se Trump opravdu pustí do obchodní války s Čínou nebo kam až bude chtít zatlačit Rusko, zkrátka věci, které by se mohly tak či onak dotknout i nás. A nemusí být hnedka řeč o válce nebo jen „válčičce“. Stačí tak triviální věc, jako jsou odpadky. Čína například vymezuje „bitevní pole“ i tím, že už nechce dovážet evropský odpad k recyklaci a tímtéž nyní hrozí i Americe. Takže vyhlídka na to, jak se tu my, civilizovaní, najednou topíme v sajrajtu a ve všem, co s tím souvisí, není od věci. A to Washington ještě minulý týden hrozil Číně dovozními cly, a teď pro změnu zkouší nutit Peking, aby od něj proboha dál odebíral ten odpad, protože samy USA na jeho zpracování kapacitu nemají…

Kim Čong-un přicestoval do Číny a prvně se sešel se Si Ťin-pchingem. Co je ještě zajímavější, severokorejského lídra čeká setkání i s DJT. V Číně údajně měl říci, že jeho cílem je ukončení jaderného programu KLDR. Tak tedy, je naděje, že světu ubude jedno horké místo?

Kimův vlakový výlet do Pekingu očividně souvisel právě s avízovaným summitem s Trumpem. V posledních týdnech a měsících se USA totiž snažily Čínu z řešení „korejského problému“ vytlačit, i když vlastně jen za cenu toho, že hlavní iniciativu převzala Jižní Korea. Nyní se tak Peking „jen“ hlasitě přihlásil o své místo v celém procesu, přičemž podpořil právě „vnitrokorejský dialog“, tedy kontakty mezi Jižní a Severní Koreou, a na oplátku tak vypustil ze hry USA. Mimochodem, v oficiálních čínských dokumentech, které byly po Kimově návštěvě zveřejněny, se USA a summit s Trumpem vůbec nezmiňují. Prioritou je korejský summit chystaný na duben, který tak získal jasnou čínskou podporu, a jestli se Trump posléze k procesu přidá nebo nepřidá, je tak říkajíc na něm. Pokud ano, bude to fajn, pokud se bude „mimoamerickým“ vývojem cítit dotčený a odmítne, jeho problém, ale mantinely jsou nyní nastaveny lokálně, tedy asijský problém pro asijské řešitele. A jestli se přitom dohodnou i na likvidaci jaderných zbraní na Korejském poloostrově, k čemuž Severní Koreu tlačí Čína, tak proč ne?

Ze Sýrie, konkrétně z Afrínu i východní Ghúty, přicházejí roztodivné zprávy. Zatímco Ghúta coby válečná zóna zřejmě pomalu končí, Afrín plně ovládají Turci a chystají se postupovat dále. Znamená to tedy, že Bašár Asad už je relativně ,,v pohodě“, ale Kurdové spláčou nad výdělkem?

V kostce platí, že Tureckem podporovaný džihád v posledních dvou týdnech opouští východní Ghútu a nechává se evakuovat do Idlíbu k tureckým hranicím. V Ghútě tak zůstávají jen teroristé z Islámské armády, které po celou dobu války financuje a vyzbrojuje Saúdská Arábie. Těm se vize odsunu do Idlíbu „nepozdává“, protože Turecko je se Saúdy na kordy, a tak by je čekal jen další fatální boj se svými – mnohem početnějšími – bratry ve víře a ve zbrani. Navíc by do Idlíbu směli přijet jen s rodinou a svým kalašnikovem, protože těžké zbraně se do evakuačních autobusů beztak ani nevejdou, a tak by byli zmasakrováni fakt rychle. Takže raději, jak to zatím vypadá, asi zvolí boj proti režimu na život a na smrt v Ghútě, i když se prý uvažuje i o evakuaci na jih Sýrie nebo do hor v Kalamúnu…

Ale jinak ano, letitý problém východní Ghúty, tedy džihádistické bašty na dohled od centra Damašku, je z pozice režimu více méně vyřešen. Dalšími směry ofenzívy vládních jednotek budou bývalý palestinský uprchlický tábor Jarmúk u Damašku, který ovládá Daeš, a posléze nejspíš jih Sýrie, kam už za tamním džihádem vyrazili ruští vyjednavači. Pak někdy oblast Hamá a ve finále Idlíb. Čili účelem je aktuálně rozšířit bezpečnou oblast kolem Damašku a postupně tento okruh rozšiřovat a „dočišťovat“. Mimochodem, zmínila jsem Jarmúk a to je zvláštní příběh. Jsou to snad tři týdny, co se z jeho poloviny nechali evakuovat asi tři džihádistické skupiny, které se o oblast „dělily“ s Daešem. Vládní jednotky v té chvíli podle všeho propadly bláhovému pocitu vítězství, a než „po oslavách“ stačily do uvolněných oblastí vstoupit, už tam byl Daeš, který jim okamžitě začal ničit tanky… Bizár v reálném životě. Nebo prostě jen realita války, v níž prostě dokonalost ani neexistuje.

Na opačném konci Sýrie, na severu v Afrínu, opravdu začínají panovat Turci a opravdu hodlají obsazovat kurdské oblasti až k východu, k iráckým hranicím. A opravdu se zdá, že smyslem je ve finále osídlit pohraniční oblasti „prověřeným“ obyvatelstvem, nejspíš syrskými Turkmeny, kteří by vytvořili živé nárazníkové pásmo mezi ozbrojenými Kurdy a Tureckem. Nicméně, nevím, jestli je přesná ona vaše formulace o „Kurdech, kteří spláčou nad výdělkem“. Řeč je totiž především o syrskokurdské Straně demokratické jednoty (PYD), která je aktuálně nejsilnější ozbrojenou silou v rámci kurdské komunity v Sýrii. Turecko je má za pouhou odnož „turecké“ Strany kurdských pracujících (PKK), kterou nikoli neprávem označuje za teroristickou, i když bychom samozřejmě mohli vést dlouhou diskusi na téma, kdy se porobený národ může nebo nemůže uchylovat k teroristickým formám boje. A pokud budeme například fandit Kurdům, proč nemůžeme třeba i Palestincům?

Američané, kteří mají právě tyto kurdské milice ve svém žoldu a staví na nich své pozemní Syrské demokratické síly (SDF), nyní rozhodli, že jim zruší všechny dosavadní slogany a nechají je přejmenovat, takže nově bude řeč o Straně budoucnosti Sýrie. Zklidní nová image Turky? Sotva. Ve vedení jsou dál ti samí lidé s původními ocalanovskými ultralevicovými myšlenkami. Je mimochodem vcelku bizarní, že skupina, která prakticky odmítá soukromý majetek a hodlá vybudovat jakousi utopistickou beztřídní společnost, na to získává peníze bojem zrovna v americkém žoldu. Už na tom je cosi podivně zvráceného. A hloupého. Některé jiné kurdské strany a hnutí mají za to, že i pod novým názvem jim půjde zase jen o moc a budou dál brutálně potírat jakoukoli opozici, a to i uvnitř kurdské komunity. Mluvím tu o nezákonném věznění, mučení, úmrtích „nepohodlných“ Kurdů. A přitom neváhají srovnávat přejmenování SDF s dva roky starým přejmenováním Al-Káidy. To už je co říct. A ukazuje to na pnutí a nenávisti, které v kurdském „národě“ (nejen) v Sýrii panují. A tím se dostávám k vaší otázce: Kurdové obecně jako takoví možná ve finále „nad výdělkem až tolik nespláčou“, ale nejradikálnější část jejich politické scény spláče zcela určitě.

Mimochodem, není bez zajímavosti, že Turci nyní z Afrínu vytlačili – podle některých údajů – až 200 tisíc Kurdů, kteří vesměs prozatím skončili na syrském vládním území, na severu provincie Aleppo. A právě tam už loni skončilo i na 100 tisíc Arabů, které kurdské milice v US žoldu vyhnaly z jejich domovů, když v rámci americké „války proti Daeši“ osvobozovaly a fakticky tak zabíraly Rakká a další města na východě Sýrie. Teď tam někde na sebe třebas koukají „bezdomovci“ z východu Sýrie a z Afrínu a přemýšlejí, co se to, sakra, vlastně stalo. Nebo už taky rovnou sahají po samopalech, aby si to mezi sebou vyřídili…

Chci říct, že je vše neuvěřitelně zamotané, ale obrázek situace, který se nám nabízí dnes, v žádném případě není konečný. Vsadím boty, že za takové dva tři roky bude všechno jinak a Kurdové – byť asi ne ti z PYD, ale ti konstruktivnější a realističtější – nad výdělkem plakat až tolik nebudou.

Naši Sněmovnu navštívil předseda americké Sněmovny reprezentantů Paul Ryan. Zdůrazňoval, že Spojené státy již 100 let stojí po boku našemu nezávislému českému státu a sdělil, že USA nebudou tolerovat ruské snahy podkopávat spojenectví západních států. Ani nám nijak nehuboval za to, že nevynakládáme 2 % HDP na obranu. Jak se vám jeho projev líbil?

Z pana Ryana mi lehce přeběhl mráz po zádech, protože tak myšlenkově zcela zbytečný projev mně fakt připomněl ty „nejlepší“ roky někdejší komunistické normalizace. Neuvěřitelná byla ta teze o stovce let, kdy prý spolu bojujeme za mír a svobodu. A co roky 38 až 89? „Je to tu zas. Jsme jako oni,“ napadlo mně. Jen to v podstatě dokládá globální platnost teze profesora Koukolíka, že se „tam nahoru“ dostávají hlavně deprivanti, jimž pak v konkrétním případě místní slouhovští deprivanti nadšeně tleskají…

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Rusko na dnešek slíbilo Británii jakési „překvapení“, ale prý jen pokud to „stihnou“ připravit… Copak to asi bude?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nová daň z EU? Peníze by šly rovnou Bruselu. Podrobnosti o návrhu

11:25 Nová daň z EU? Peníze by šly rovnou Bruselu. Podrobnosti o návrhu

V návrhu víceletého fiskálního rámce (VFR) pro léta 2021 až 2027 Evropská komise navrhuje na členské…