Miloš Zeman plánuje zúčastnit se konference na ostrově Rhodos, kterou pořádá ruský oligarcha a spolupracovník Vladimira Putina Vladimir Jakunin. Mluvčí českého prezidenta uvedl, že se zde setká s maďarským a slovenským premiérem. Proč myslíte, že takovou návštěvu chystá? Co tím sleduje? Je to provokace kritiků, nebo má Zeman nějaký jiný záměr?
Tak jedním z hlavních argumentů je fórum, kde může navazovat vztahy a mít jednání neformálnějšího charakteru. Ale objevují se tady i jiné formy informací. Pokud se podíváme na program a osazenstvo, tak zde zdaleka nebudou jen politici východní Evropy, ale také osobnosti, byznysmeni a politici i ze střední a západní Evropy, a také z oblasti Středního a Blízkého východu. Miloš Zeman na to navazuje a tato návštěva je o to cennější, že je vedena přes nějakou osobní Zemanovu zarputilost i za cenu nějakého zpochybňování. Ale toho zpochybňování bylo tolik, že se kritika vytrácí. Na hlavu Zemana toho padlo tolik, ačkoliv opakuje kroky, které dělají francouzští, američtí nebo britští politici. Když to řekne Zeman, je kritizován.
Který prezident USA byl nejlepší?Anketa
On si to uvědomuje a přidává tyto návštěvy. Nepostupuje podle agendy či programu, což někteří jeho souputníci dělají. Na druhou stranu tím, že organizátor už nemá tak blízko k Putinovi a Ruské federaci, tak se nedá říci, že by šlo vysloveně o aktivitu dvora nebo blízkých lidí Putina. Dnes si Jakunin drží určitý distanc, částečně byl ze dvora věrných Putinovi vytlačen, vyhnán, takže dnes už má jeho aktivita byznysový, summitový, strategický charakter. Na Rhodosu se schází svět politiky, byznysu, ale i zástupců všelijakých komor hospodářského charakteru napříč Evropou i Asií. Nutno dodat, že mnoho politiků ze Západu sem vysílá své poradce a analytiky, protože zde padají důležitá slova, která mají vliv na diplomacii. Primárně jde o strategické setkávání, kde se řeší a rozebírají mnohé zájmy mnoha zemí.
Jak vidíte kritiku směrem k Zemanovi za jeho postoje vůči Rusku a Ukrajině? Není tajemstvím, že jsou v Evropské unii neobvyklé. Jakub Janda z think-thanku Evropské hodnoty tvrdí, že důvodem těchto postojů je financování prezidentské kampaně z Moskvy. Je Miloš Zeman ovlivněný z Ruska, nebo jednoduše vyjadřuje neobvyklé názory?
Názory Jakuba Jandy vnímám v podstatě s velkým nadhledem, protože jsou mnohokrát vyostřené, nejsou zdokumentované a vyargumentované, nazdrojované a obávám se, že jsou poplatné začínající předprezidentské kampani, s tím mám největší problém. Mísí se zde realita s přeexponovanými citáty a dojmy a nepracuje se s tím, že jednak to Miloš Zeman dělá z logiky menšího státu, čímž chce vyvažovat vliv a zároveň posílit diplomatickou sílu, ale zároveň cílí do nových trhů, do Asie spíše než do Ruska, tedy do středoasijských republik. Zároveň některá vyjádření nejsou šťastná a říká je s cílem přitáhnout pozornost a provokovat. Jsou cílena na domácí dvorek spíše než do zahraničí a také se s nimi tak nakládá. Od kvalitní analýzy se dá očekávat výstup, jak se v diplomacii chová rakouská, britská, francouzská či německá vláda. Bylo by to velice zajímavé srovnání a ukázalo by se, že diplomacie Pražského hradu není tak výstřední a mnohá témata vidí obdobně. Pravda je někdy bohužel opepřená nešťastnými výroky Miloše Zemana, někdy cíleně peprnějšími, aby se téma zažilo a bylo sledované. Angela Merkelová, David Cameron, Hollande... to nejsou lidé, kteří by programově chtěli provokovat. Oni volí vágní a slabý slovník záměrně, ale podívejme se na intenzitu návštěv v Moskvě, kde vyjednávají s komorou ruských podnikatelů, podívejme se na intenzitu energetických summitů, ta je mnohonásobná.
Jan Kubáček
Chcete tím říci, že Zeman dělá v podstatě totéž, co ostatní, akorát je to více vidět a více se o tom mluví kvůli jeho provokativním výrokům?
Ano, dělá se kolem toho větší humbuk. Občas provokuje některými citáty soupeře a nutno dodat, že řada soupeřů nehodnotí výroky věcně, ale automaticky s hodnocením proti.
Miloš Zeman získal svoji popularitu u voličů protestních, protievropských, protiuprchlických a možná i proruských. Může na těchto příznivcích stavět? A je taková cesta k získávání popularity správná?
Tohle se složitě posuzuje. Klíčové pro Zemana je, aby si držel všechny stěžejní voličské skupiny nad tímto spektrem, všechny konzervativní voliče, pro které je klíčová politika národních zájmů, konzervativních hodnot. Tedy voličstvo, které jednak chodí pravidelně k volbám; a tady platí železná logika. Více k volbám chodí lidé z velkých měst, venkova, starší lidé, kteří založili rodinu. Zkrátka na ně Zeman pragmaticky cílí stejně jako každý politik a nahlíží na ně marketingově. Ví, že důležitější je komunikovat s pravidelnými voliči, v tom není Zeman odlišný od zbytku světa a tuzemských politiků. Berou je prozaicky jako každý ekonomický subjekt a cílí na ty, kteří více nakupují, konzumují a ctí tu značku. S nimi potřebuje udržovat pomyslnou spojku a společenskou smlouvu stejně jako každý protikandidát. Je logické a dá se očekávat, že jestli se nějakému kandidátovi povede souboj se Zemanem, tak to bude o disciplinované a konzervativní voliče. Ti to rozhodnou.
Fotogalerie: - Istanbul měsíc poté
Kritici Miloše Zemana poukazují na proruské postoje Miloše Zemana, což mu ale na popularitě zatím příliš neubírá. Jaký vliv by na své vidění Zemana měli jeho voliči v případě, že by se ukázaly domněnky o podpoře z Moskvy pravdivé. Kdyby se objevily důkazy, ohrozilo by to jeho šance do příštích voleb?
Je velmi složité to komentovat. Záleželo by, jaké argumenty a důkazy by se objevily, co by se mělo odehrát. Ale obecně platí, že česká veřejnost je velice kritická k politikovi, který je poplatný jiným zájmům. Historicky u nás prohrávali ti, kteří ctili své zájmy před zájmy domácími. Češi nemají problém s pragmatickou politikou, jsou to realisté a nechápou, proč se jiné státy chovají pragmaticky, a Česká republika by měla být papežtější papeže. Česká republika by měla být diplomatická, nekonfliktní, věcná, korektní, realistická, pragmatická tak jako u sousedů. Každá země ctí zájmy svých občanů a není důvod, proč se chovat jinak. V momentě, kdy jakýkoliv prezident, a to platí i o tom současném, upřednostňuje cizí zájmy, byl by to problém. Tady platí univerzální pravidlo, jen někteří jsou překvapení. Češi jsou realisté, nenechají se vyprovokovat, protože si přestali dělat iluze. Jiné státy fungují stejně, jenom mají hezké, artikulované řeči, ale realita je prozaická.
Existují mezi voliči Miloše Zemana lidé, kteří například souhlasí s jeho protiuprchlickými názory, ale zároveň nesouhlasí s jeho vyjádřeními směrem k Rusku? V době, kdy byla hlavním tématem situace v Rusku a na Ukrajině, neměl takovou popularitu. Pomohly mu tedy názory týkající se imigrační krize?
Bezesporu platí, že je mnoho voličů Miloše Zemana, kteří se s ním ztotožňují ohledně imigrace, zahraničně politické i ekonomické diplomacie, ale mají problém s Milošem Zemanem a kulturou jeho vystupování. Mají problém občas s jeho slovníkem a argumenty, jež používá, a mají problém i s tím, že by chtěli zahraniční politickou orientaci, která by byla absolutně neutrální, nebo jako Skandinávské státy. Neztotožňují se ani s Ruskem, ani Amerikou, Čínou, Francií, Německem… Pro ně jsou to zástupci velkých států, ale lidé jsou přesvědčeni, že by Česko mohlo být neutrálním ostrovem v rozbouřeném moři.
Myslíte jako například Švýcarsko? Je to reálné?
Ano, jako Švýcarsko, nebo ve své době Rakousko. Veřejnost je o tom přesvědčena a zdaleka neplatí, že to musí být stoupenec, volič Zemana, anebo váhající volič. Ztotožňují se s tím.
Zemanovo mediální vystupování je všeobecně známé, ať už jeho vyhraněné bonmoty, nebo postoje proti novinářům jako takovým. Myslíte, že jeho vystupování projde ještě nějakou změnou? Média jako politik přeci potřebuje…
Zeman je velice inteligentní, prozaický politik a i média má rozdělena podle toho, jaký mají vliv na jeho cílové skupiny. Tak k nim bude přistupovat během zbývajícího mandátu a opětovné kandidatury, pokud se rozhodne znovu kandidovat. Určitě bude rozlišovat, jaká média sledují jeho voliči, jaká odmítají a jsou vůči nim v konfliktu, nebo je vůbec neznají, ignorují; bude rozlišovat typy médií, která mají silný dopad na váhající voliče. Zaměřil se více na média, která fungují na internetu a na facebookové komunikační kanály. Tam je voličů čím dál více a dokáže zde oslovit i starší generaci, která se zde začíná houfně objevovat, číst, angažovat. Dá se očekávat, že tento segment komunikace určitě posílí; a bude vybírat daná témata, která oslovují voliče, a naopak témata, která bude vypouštět.
Miloš Zeman jako každý úspěšný politik potřebuje udržovat tábor voličů pohromadě. Potřebuje i své soupeře a kritiky, a tím pádem udržovat tábor stoupenců pohromadě, aby se za něj loajálně stavěli. Kdyby byl neustále obklopován těmi, kteří s ním souzní, tábor by se začal postupně rozlamovat, oxidovat, rozpadat a podpora erodovat. Tito lidé by usnuli na vavřínech, řekli by si: Nás nepotřebuje. A začali by se soustředit na jiné politiky, jiná témata a v podstatě by se jeho koncept obranného štítu a funkčního tábora podporovatelů a voličů rozpadl. Takže (jako mnoho zahraničních politiků) cíleně vybere téma, vyvolá napětí, aby udržoval stoupence ve flexibilní angažovanosti kdykoliv ho podpořit.
Měla jsem na mysli i jeho obecný přístup k novinářům. Jezdím se Zemanem často po krajích. Jednou na setkání s veřejností prohlásil, že novináři jsou lidé s velkým sebevědomím a povrchními znalostmi. Hodil tedy novináře do jednoho pytle. Proč to dělá a uškodí mu to, nebo naopak pomůže?
Ideální to rozhodně není. Bude to i tím, že se v minulosti zklamal a jde o jeho dlouhodobý postoj. Když na něj zaútočí novinář, někdy to pramení z touhy se pomstít a z věčného sporu se Zemanem; je to zajetý stimul. To, že to není ideální, plně funkční a vede to často k paušálním reakcím mnoha novinářů vůči Zemanovi, že nedokáží rozeznávat jeho kroky a hodnotit každý krok neutrálně, je významný problém a ve výsledku problém číslo jedna. Miloš Zeman se snaží dělat maximum, aby ta média potřeboval co nejméně. Proto ty časté výjezdy do regionů, vytváření událostí, kde se setkat s veřejností, orientace na sociální média, aby zprostředkoval kontakt a média potřeboval co nejméně.
Zdá se mi, že je to v České republice ojedinělé. Snažit se, aby politik nepotřeboval média. Nebo se pletu?
Řekl bych, že bude přibývat takových politiků. Čtenost médií klesá, vzájemná nevraživost mezi médii narůstá a dá se očekávat, že střežená ekonomická úroveň bude rozněcovat bolístky mezi redakcemi. Veřejnost čím dál méně věří informacím sdělovaným z médií, a dá se proto očekávat, že politiků, kteří se budou soustřeďovat na všemožné kanály vedoucí mimo redakce, média, bude více. Situace komunikování s veřejností přímo spíše nahrává už známějším tvářím, ale perličkou je, že to dělá i Andrej Babiš, ač vlastní několik redakcí. Mluví často z půdy profesionální a mimo mediální, aby důvěru svých prohlášení udržoval. Když politici mluví jen skrze média, voliči jim nevěří, mají pocit, že přibarvují realitu na růžovo, nemluví otevřeně a věci přikrášlují. I Andrej Babiš jde cestou přímého setkávání s voliči, výjezdů, kontrolních dnů v terénu a komunikace skrze sociální sítě,
Příští prezidentské volby označují například již zmiňované Evropské hodnoty jako „zápas o demokracii“. Čím to je, že se více zaměřují na volby prezidentské než ty parlamentní? Větší výkonnou moc má přeci vláda než prezident. Totéž platí o voličích, zdá se mi, že převažuje důležitost těch prezidentských voleb, i když větší vliv na naše životy má vláda…
Jde o pozůstatek monarchismu v nás, Habsburské doby, císařské. Díky nástupci po době Masaryka a mnohých dalších prezidentů, kteří udržovali autoritu úřadu, dávali dramatickou pověst a udržovali legendu, ale také často vstupovali tam, kam prezidenti neměli, rozhodovali za Parlament v mimořádných chvílích. To má společnost zakódováno. Prezident má podle nich vystupovat důvěrněji, velkoryseji, sebevědoměji a v mimořádných situacích je nadán a zná neformální pravidla a pravomoci. Ať už za první republiky, za druhé, v poválečné době, nebo potom v období i padesátých let, kdy Gottwald pracoval s legendou československých prezidentů. Posléze s tím znovu nakládal také Ludvík Svoboda v roce šedesát osm a v devadesátých letech to naprosto vědomě oživil Václav Havel a potom i Václav Klaus. Zkrátka od toho prezidentského klání se očekává, že se vybírá politik s velkým P. Ukazuje se, že lidi baví přímá volba a přitahuje je, že se vybírá jen jedno jméno, jedna tvář, jeden politický životopis. To vždy funguje více než vybírat kolektivní entitu dvou set poslanců, čtrnácti hejtmanů nebo jedenaosmdesáti senátorů. Výběr jediného přitahuje.
Objevují se i názory, že se Miloš Zeman ve druhém volebním období rozhodne tvrději prosazovat referendum třeba o setrvání České republiky v Evropské unii či NATO. Domníváte se, že je to reálné? A bylo by v takovém případě možné, že by Češi rozhodli o vystoupení a nastartovali tak velkou změnu ve směřování naší země?
Nemyslím si to. Jednak si nejsem jist, že Zeman ve finále nastoupí do prezidentského klání, klíčová bude otázka zdraví. A pak nevím, kdo proti němu nastoupí. Podle toho budu posuzovat kandidaturu. Z druhé strany politik se zahraniční orientací, který chce maximalizovat autonomii, chce maximalizovat šíři diplomacie České republiky, to dělají i všichni ostatní kolegové v Evropské unii, to není výjimkou. Kdyby to dělal Schwarzenberg, bude se kolem toho mlčet, možná ještě tleskat. Nevěřím, že by Zeman zpochybnil základní principy, které se podařilo realizovat v devadesátých letech a v roce dva tisíce čtyři vstupem do Evropské unie.
Kritici Miloše Zemana dost často nemají v oblibě ani Andreje Babiše. Andrej Babiš v poslední době více vystupuje proti uprchlíkům, vyjadřoval se také proti sankcím vůči Rusku. Mohlo by vzniknout nějaké spojenectví těchto dvou mužů v tomto směru, které by přispělo k výše zmíněné změně směřování naší země?
Upřímně řečeno tomu nevěřím, protože tato souhra je ryze pragmatická a jednorázová a jmenuje se Babiš premiérem a Zeman prezidentem. To má jistý rozměr a zároveň zjednodušeně řečeno, když se dva perou, třetí se směje, což činí účinný tlak na Sobotku a jiné konkurenční politiky. Nemyslím si, že jde o dlouhodobý, širší charakter této spolupráce. V ostatních aspektech se zaměřují na své vlastní zájmy a v těchto ohledech jsou velice limitováni, proto Zeman nepodpořil žádné mimořádné řešení ani jiný mandát. Uvědomuje si, že Andrej Babiš je prozaický hráč a stejně tak, jako zlikvidoval ODS, TOP 09 a likviduje ČSSD, tak by likvidoval i jeho, kdyby ho nepotřeboval. Spolupráce je vedena tak, aby se Babiš stal ministerských předsedou a Zeman prezidentem; a pak se dá očekávat, že mezi nimi nastanou střety a budou hledat pověstného třetího, kterým by se to vyvažovalo. V soužití prezidenta a aktivistického premiéra, který má mocenský apetit, Andreje Babiše, si dovedu představit, že by to mohlo vést ke sporům a napnelismu, přirovnal bych to k soužití tehdejšího premiéra Paroubka a prezidenta Klause.
Odkud se berou obavy veřejnosti k těmto institucím? Nechuť a kritika směrem k Evropské unii či NATO? V devadesátých letech naše veřejnost vstup do těchto institucí většinově podporovala. Udělaly politické garnitury a strany, které podporují náš prozápadní směr – ODS, ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL či stoupenci Václava Havla – nějakou chybu, že už ta podpora není tak velká a mnozí lidé jsou ochotni zničit naše spojenecké závazky? Nebo tady hrají roli spíše mezinárodní vlivy – nezvládnutá migrace, nedostatečná ochrana vnější hranice Evropské unie a podobně?
Jednoznačně se přikláním k variantě B. Češi nejsou z těch, kteří by chtěli, aby Česká republika byla bez nějakých spojeneckých závazků, aby sama čelila napětí a nejistotě. Ale mají problém s tím, jak se chovají elity v Bruselu, Evropské komisi i vedení Evropy, které místo toho, aby řešily, co je potřeba a konaly podle selského rozumu, najely na zuřivou honbu pod tlakem lobbistických skupin a v realitě se z nich stala Potěmkinova vesnice. Realita je ale doběhne. Bohužel v řadě institucí Evropské unie se blázní a situace se neuklidňuje, naopak se štengruje, jak se lidově říká. To neděsí jen české voliče, to děsí veřejnost i v partnerských zemích. Tento problém je hlubší a nedotýká se jen českého občana, ale celé veřejnosti Evropské unie. Bude to chtít zásadní změnu a akceptovat společnost, vůli a najít kompromis s centrálními institucemi. Pokud tyto centrální instituce povedou svoji křížovou výpravu vedenou jen logistickými zájmy, může to vést k tragickým rozhodnutím, a to není v zájmu nikoho a ničeho.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
